Když se řekne „výchovná opatření“, nepředstaví si většina z nás nic pěkného. Protože jen zřídka to znamená něco pozitivního. Spíše jde o tresty, které mají děti přimět chovat se příště správně.
Všichni bychom sice chtěli, aby děti vyrůstaly šťastně a svobodně. Zároveň je ale nutné dodržet pravidla a někdy zkrátka nemáme chuť o všem diskutovat. A najít rovnováhu často není tak jednoduché. A tak občas skončíme, i když to nemáme v plánu, u výchovných opatřeních.
Co jsou výchovná opatření
Rozumí se tím všechno jednání, fyzické i psychické, verbální i nonverbální, které mají podpořit výchovu dětí. Jak konkrétně tato opatření vypadají, se liší rodinu od rodiny. U jedněch se vychovává pomocí pochvaly a pozornosti, u druhých tvrdostí, přísnými pravidly a někdo používá i písemné dohody. Bohužel nic z toho není nic, z čeho by výchova mohla těžit.
Jaký vliv mají opatření na děti
Určují celý jejich život. To zní docela dramaticky, ale tak to skutečně je. Protože když své děti chválíme za každou maličkost a příliš jim ulehčujeme, nezvládnou vyvinout svoji frustrační toleranci. To je ale pro další život extrémně důležité. A pokud na ně budeme příliš přísní, budou trpět nízkým sebevědomím a bude pro ně později těžké se prosadit nebo si jít za svými sny a přáními.
Výchova bez fyzických trestů
Většina z nás vyrostla v době, kdy se „pro facku nešlo daleko“, kdy „jedna facka byla lepší než hodina kázání“ nebo kdy „nás rodiče bili a nijak nám to neublížilo“. To jsou nejčastější argumenty dospělých na téma zákazu fyzických trestů. Možná proto je pro nás těžší vychovávat své děti bez fyzických trestů. V celé řadě evropských zemích jsou fyzické tresty již zakázané, Česká republika se tomu stále brání. Ale jenom proto, že my jsme vyrůstali v méně svobodném prostředí, nemusí se to přece opakovat. Většina rodičů už si uvědomuje, že je špatné, děti bít, zostuzovat nebo je urážet.
Násilí není jen fyzické
Ale nejenom fyzické tresty jsou něco, čeho bychom se měli ve výchově zbavit. V mnoha domácnostech dochází k psychickému nebo emočnímu násilí, které se projevuje v mnoha variantách od nadávání, ponižování, zesměšňování přes mobbing nebo stalking až po vyhrožování a nátlak.
Že tohle nikdo z vás nedělá? A kolikrát jste dítěti řekli třeba „Jestli si hned neuklidíš hračky, tak na hřiště nepůjdeme.“ Tak to je nátlak… Takové jednání ale většina rodičů považuje za normální – nakonec je třeba ty děti přece nějak vychovat a naučit dobrým mravům. Jen – ruku na srdce – my bychom si to přece také nenechali líbit. Pokud by mezi sebou takto jednali dva dospělí, bylo by to hodně přes čáru. Ale u dětí to klidně použijeme, a to není v pořádku.
Dobré chování
Navíc, co je dobré chování dětí, je také velká otázka. Děti jsou malí lidé, kteří se musí ještě hodně učit, takže nemohou reagovat perfektně a ani předvídat tak, jak my bychom si to představovali. Jsou zkrátka příliš mladí a nezkušení. A to bychom si měli neustále připomínat.
Zdroj: názory autora, https://endcorporalpunishment.org
Sledujte nás na sociálních sítích:
