Komentáře k článku

Milá Aleno K. Mám také tři děti a jsem zároveň učitelkou. Velmi ráda sleduji výchovné metody jiných rodičů např. na hřišti, v obchodech, v rodině, ve škole. Nesleduji je proto, že bych je potřebovala hodnotit, ale protože se chci učit a něco si z toho vzít. Píšete, že Vaše děti jsou již dospělé a že jim nijak Vaše občasné výchovné metody nijak neublížily... Když já se zpětně podívám na výchovu mých rodičů - které neskutečně miluji a vážím si jich - spoustě jejich výchovným metodám se snažím vyhnout, protože na mě neměly dobrý vliv a musela jsem sama na sobě pracovat, abych se v určitých směrech změnila. Nikdy bych ale rodičům nic nevyčítala, ani bych jim nenaznačila, že udělali něco špatně. To bych si nedovolila. Každý rodič se snaží pro své děti udělat jen to nejlepší, ale bohužel se to někdy nepovede. To ovšem neznamená, že selhal. Selže jen tehdy, pokud se zpětně neumí podívat, zhodnotit a časem nezlepšit. Sebereflexe, to je oč tu běží a nechci se Vás nijak dotknout, ale z Vašich příspěvků nic takového necítím. Příběh dcery Vaší známé - je to smutné, ale takových dětí ve svém okolí také pár znám. Bohužel to ale nemá nic společného se shovívavostí nebo přílišným opečováváním, ale tím, že chlapec neměl jasně nastavené hranice - které se ale nemusejí nastavovat křikem, přísným tónem nebo pod pohrůžkou fyzického či jiného trestu. Nejsem odpůrcem občasného plácnutí přes zadek, ale všeho s mírou. A nejde s tím řešit problémy, kterým se dalo předejít včasným nastavením hranic. To je průšvih rodičů, to oni by se měli nejprve sami vychovat a našupat si na zadek a netrestat za svou špatnou důslednost ve výchově své děti. Pravidla, rituály, hranice + je důsledně dodržovat - děti i rodiče!! toto je cesta ke klidné domácnosti, kde jsou všichni členové spokojeni a kde to šlape. A jak bylo řečeno - vše se dá nastavit slušně a vlídně, s ohledem na potřeby rodičů i dětí...To ovšem neznamená, že děti neudělají průšvih. Udělají, klidně i vícekrát, ale samy dokáží své chování správně zhodnotit a dokonce si i pro sebe vymyslet trest. :-) Jak jsem psala hned v prvním příspěvku - rodiče by měli neustále hledat cestu, jak vychovávat své děti. Nemít jen jeden zaručený recept!! Rodič, učitel, kdokoli - pokud se zasekneme a nebudeme se chtít neustále vzdělávat, vstřebávat nové názory, nové pohledy, nové poznatky + umět uznat naše chyby (i před těmi dětmi) = jak chceme být dobrým vzorem pro mladou generaci, po které chceme určitou dokonalost, spolehlivost...

Nevím, proč by mělo dítě ŘVÁT. Pokud je jen trochu inteligentní, tak od mala pochopí, že když něco chce, ŘEKNE SI O TO KLIDNĚ A SLUŠNĚ. ale to ještě neznamená, že všechno dostane a že bude vždy po jeho.

záleží na situaci

Za našich let si toto děcko nedovolilo, protože hrozil výprask. Co z nich jednou bude? špatný vliv Ameriky!!!

Když čtu tady ty komentáře, jsem docela dost v šoku z toho, jak je Vám tak nějak jedno, co ten malý človíček cítí. Nikdo nemá patent na výchovu a nikdo nemá zaručený recept na např. - uklidnění dítěte... Ale z Vašich postupů cítím - jen aby bylo dítko zticha a poslouchalo Vás, co jim chcete říci. Ale že i ono má něco na srdci a říká Vám to ne příliš vybraným způsobem, protože se to ještě nestihlo naučit nebo protože jej to nikdo nenaučil - toto postrádám.. Výchova není jen "staré dobré". Každé dítě je jiné a každá situace vyžaduje různé postupy. A správný rodič by nikdy neměl usnout na vavřínech, ale neustále se snažit hledat cestu, tak aby se za 20 let, při pohledu na své dospělé děti, nemusel stydět...

Kecy " co mohu pro tebe udělat " v situaci kdy je dítě v afektu jsou komické. Pokud sebou robátko sekne na zem a dělá scény, odejdu z jeho dohledu. Když nemá publikum, přestane ho scéna bavit. To fungovalo doma. Pouze párkrát se o to dítě pokusilo v obchodě. Pak zafungovalo staré a účinné našupání na zadek. Ovšem tehdy ještě na rodičovské vyprášení kožíšku nikdo nevolal OSPOD.

To, co radí autor, jsou jen moderní psychologické manipulace. Naproti tomu "Neřvi" je jednoduché jasné sdělení, které dětský mozek může pochopit a teprve později si k němu udělat svůj vlastní výklad.

Záleží hodně na situaci, ale v mém případě mi rodiče dali pár na zadek a fungovalo to. :P

klidně ho nechám řvát a počkám, až ho to přestane bavit, zjistí, že tím ničeho nedisáhne

jediná špatná jevě - Nemám chuť s tebou teď diskutovat. jinak mají děti poslouchat a tečka , na nějaké sebevyjadřování nevěřím