Frustrační tolerance je komplikovaný výraz pro ještě komplikovanější schopnost. Je to něco, co se musí děti naučit, což ale docela slušně frustruje jejich okolí. Někdy je proto potřeba si připomenout, proč je v jistých situacích lepší zůstat v klidu.
„Já chci zmrzlinuuuuu! Teď hned!“ – které dítě tuhle větu ještě nikdy neřeklo, že? A rodičům při ní vyskakují kapky potu na čele. Jak se zachovat v situaci, kdy na vás spočinou zraky všech kolem? Podlehli jste a zmrzlinu koupili, i když jste to vůbec neměli v plánu? Nebo jste na svém NE trvali, prodiskutovali to (nebo se v rámci možností pokusili) a odvedli frustrované dítě domů?
Nutné je hned na začátku říct, že neexistuje žádná správná nebo špatná odpověď. Protože jakkoli jste situaci vyřešili, bylo řešení v dané chvíli pro vás to nejvhodnější. Důležité je ale něco jiného – a sice, že děti se musí naučit hodně věcí a základ všeho je frustrační tolerance.
Co je frustrační tolerance
Jedná se o naučenou schopnost přestát frustrující zážitky. Je časově ohraničená a musí odpovídat věku. Je naprosto logické, že šestiměsíční miminko vydrží mnohem méně než třeba sedmileté dítě. Ale jako u všeho platí, že je to velmi individuální, kolik frustrace děti vydrží. Neznamená to ale, že bychom je to neměli učit.
Kdy začít s učením
V podstatě od narození, ale jen tehdy, když vám k tomu dají příležitost. Tvrdé? Tak to ale není. Můžete svému dítěti dopřát všechno a splnit všechna jeho přání a potřeby, a přesto ho po malých dávkách učit frustrační toleranci.
Někdy to dokonce děláme naprosto intuitivně, když třeba naše dítě pláče, když sedíme v autě. Jen málokterý rodič hned zastaví, aby vzal dítě do náruče. Místo toho chlácholíme a ubezpečujeme o své přítomnosti i tom, že víme, že pláče. A tak se děti naučí, že čekat je zkrátka někdy nutné a nijak jim neublíží.
Jak podpořit frustrační toleranci
Nikdy byste ale neměli dítě frustrovat úmyslně. Ale ani nekonečně držet jako ve vatě, protože máte strach z reakce. Každé dítě bude totiž na odmítnutí reagovat křikem. A je to tak v pořádku – pomyslete sami na sebe, jak se cítíte, když se na něco těšíte, a pak to nedopadne.Je zkrátka úkolem rodičů to vydržet a zároveň umožnit dětem zažít frustraci v bezpečných mantinelech. Protože tím porostou a rozvinou se. Děti nemusejí dostat všechno, co si přejí, a ani to pro ně není dobré.
Jak na frustrované dítě
Bohužel se v životě frustrující situace čas od času objeví. A protože se s nimi děti vypořádávají různě, musejí také rodiče velmi často vydržet ten ohlušující křik dítěte a odsuzující pohledy ostatních. Frustrace se u dětí projevuje různě – některé křičí, jiné nadávají nebo koušou. Často jsou to fyzické reakce mířené na dítě samotné nebo na dospělého (a v jejich očích podlého zrádce). Vydržet to není lehké a stojí to hodně síly. Je to ale důležitý krok, a když to rodiče zvládnou dobře, připraví do života silné dítě. Jak to zvládnout? Tak, že budeme s dítětem a jeho frustraci vydržíme. Existují samozřejmě jisté hranice, které si můžete v rámci rodiny upravit – nekousat, nebít, neubližovat nikomu fyzicky ani slovně, a když je to potřeba, omluvit se (platí pro všechny!!!).
Odměňte „dobré chování“
Posílit pozitivní jednání je extrémně důležité. Pokud vaše dítě reaguje klidně a tolerantně, pochvalte je. Nijak přehnaně, ale tak, aby pochopilo, že jste si všimli toho, co se právě stalo. Pokud mu navíc půjdete dobrým příkladem a vysvětlíte, že i z porážek a neúspěchů se lze poučit a že není nutné hned „vyletět“, podpoříte u dítěte frustrační toleranci.
Zdroj: názory autora, https://greatergood.berkeley.edu/article/item/five_ways_to_help_kids_manage_frustration
Sledujte nás na sociálních sítích:
