Komentáře k článku

to je ale blbost - osobnost je snad každý

to si nemyslím

To jsou všechno takové řeči o tom, jaké dítě bychom chtěli mít a proto u nich hledáme geniální vlohy. Ve skutečnosti to může být úplně jiné. Největší chybou ale je, když se snažíme osobnost vychovat. Necháme mu volnost v tom co se mu líbí i tehdy když mu to škodí. Dítě je od narození velký sobeček a to chytré si najde důvod, jak toho dosáhnout. I tady může vzniknout velká osobnost, avšak toho záporného typu. Vyvine se z něj egoista, lhář, podvodník, člověk bez odpovědnosti za své činy, tryznitel svých rodičů, kteří mu všechno dovolili v domnění že vychovají osobnost. Ač je to paradoxní, silné osobnosti vyrůstají většinou tam, kde pro to z hlediska dnešního pojetí výchovy jsou nejhorší podmínky. Tam, kde za nimi nestojí vždy maminka a tatínek, který jde nadat učiteli za horší známku, na ulici ho doprovází za ručičku, aby se mu neposmívali atd. Dítě musí poznat i to špatné na vlastní kůži aby se potom v dospělosti umělo bránit aby se naučilo odpovědnosti za vlastní činy. Dnes vychováváme děti ve skleníkovém prostředí a když se dostanou do skutečného života kde se s nimi nikdo nemazlí a kde musí pracovat, propadají zoufalství a začnou brát drogy, později krást atd. Nechme osobnosti aby vyrůstaly samostatně a aby od začátku poznaly svět takový jaký je. I ten pohlavek od učitele.

Myslím že to je přesné. I když každé dítě je pro svého rodiče osobnost, a to je správně, neznamená to však že ji je.

Proboha, malé dítě není osobnost, tou se stane až vyroste a něco dokáže.