Když rozmazlené dítě vyroste v dospělého

Asi každý rodič by nejraději svým dětem splnil každé přání, které jim jen na očích vidí. Ale stejně jako může přehnaná pochvala dětí nakonec v dospělosti škodit jejich sebevědomí, může i pro rozmazlené děti být později těžké zvládat svůj život.

Víte, s jakými obtížemi se lidé, kteří v dětství až příliš často slýchali „To víš, že ano, zlatíčko!“ musí v dospělosti vypořádat?

Neumí prohrávat

Když rodič dítěti umetá cestičku, a to se nenaučí překonávat porážky a zklamání, je pro ně v dospělosti mnohem složitější smířit se s faktem, že všechno nejde tak, jak by si přáli.

Rychle se vzdávají

Dříve nebo později se všichni dostaneme do situace, ve které je potřeba více či méně „bojovat“. Pokud ale někdo jako dítě měl všechno zadarmo (tedy od rodičů), zatnout zuby, zabrat a bojovat se nikdy nenaučil. A v dospělosti to znamená, že než aby se snažil, hodí raději ručník do ringu.

Neumí přijmout kritiku

„Odmítnutí po příjímacím pohovoru? Neexistuje! Kdo o tom rozhodoval?“ – Tak nějak podobně bude reagovat člověk, který jako dítě byl maminčino malé princátko. Ale s kritikou dostaneme příležitost reflektovat sami sebe – a vnitřně vyrůst.

Považují štěstí a úspěch za samozřejmé

Rozmazlení lidé neznají nic jiného než to, že vždy dostanou, co chtějí. A tak se nikdy nenaučí vážit si těch dobrých věcí. A to je smutné, protože schopnost těšit se z maličkostí, dokáže do života přinést mnoho krásných a šťastných momentů.

Nedokážou převzít iniciativu

Proč se snažit, když jde všechno samo? Pokud někomu v dětství stačilo jen říct a věci se daly do pohybu, pak v dospělosti opět bude čekat, že věci „zařídí“ někdo jiný.

Bývají nesamostatní

Jít sám na úřad? – Když všichni celý život přebírali úkoly za něj, těžko v dospělosti najednou bude vědět, jak všechno zařídit. Žádný div, že jsou nesamostatní a „neschopní“. Ale je to opravdu jejich chyba?