Sourozenci okrádají dítě o štěstí

Jedináček bude rozmazlený, nenaučí se dělit o pozornost ani věci. Každý potřebuje sourozence! Tedy aspoň se to tak říká. Výzkum však odhaluje, že jediné dítě je šťastné dítě!

Každá mince má dvě strany. Jeden z nejrozsáhlejších výzkumných projektů o rodinném životě prováděných ve Velké Británii odhalil, že čím méně sourozenců děti mají, tím jsou spokojenější. Co naše nejmenší členy rodiny tak irituje?

Sourozenecká šikana v hlavní roli

Údaje, které vycházejí ze studie s názvem Understanding Society, jež se zaměřila na životy 100 000 lidí ve 40 000 britských domácnostech, hovoří jasně. Děti, které nemají sourozence, si přejí, aby to tak zůstalo. Důvody jsou prosté. 31 % dětí uvedlo, že jim vadí neustálé dohady s bratry a sestrami čili slovní či fyzické potyčky.

Jiné si stěžují na to, že jim sourozenci berou jejich věci, obírají je o prostor (soukromí) v pokoji, a navíc je nazývají hanlivými jmény. Vědci s ohledem na zpovědi nejmenších členů domácnosti vypozorovali, že čím více sourozenců je v domácnosti, tím rapidněji štěstí dětí upadá v zapomnění.

Už zase to mám rozhodnout?

Profesor Dieter Wolke z Univerzity ve Warwicku, který se zabýval napětím mezi bratry a sestrami, odhalil, že více než polovina všech sourozenců (54 %) byla zapojena do šikany v té či oné podobě. Ačkoli existují případy, kdy si sourozenci pomáhají a podporují se, vypadá to, že tahle skupina nezletilých začíná patřit k raritě.

Uvedený výzkumník přitom nezkoumal dopad takového napětí mezi dětmi na rodiče, ale dodal, že podle neoficiálních zpráv hádající se sourozenci zvyšují stres rodičů už jen proto, že je po nich vyžadována funkce rozhodčího. „Mami, řekni bráchovi, ať mě nechá. On si začal, viděla jsi to?“ Pak je tu samozřejmě i boj o pozornost maminky a tatínka, který může rodiče vyčerpávat. Možná, že to znáte z vlastní zkušenosti.

Mít tak něco svého

Aby se všem dobře žilo, nepřiklánějte se na stranu jednoho či druhého, pokud to není nezbytně nutné (například když mladší sourozenec uhodí toho staršího). Dětem zajistěte aspoň malý osobní prostor pro věci a opakujte jim, že když si chtějí půjčit něco, co patří bratrovi nebo sestře, musí o to požádat. Pevně si stůjte za tím, že nesouhlasíte se šikanou.

Nastavte pravidla

Obecně konflikty dětí sledujte a všem členům rodiny sdělte, že by měli být schopni spory mezi sebou vyřešit sami. Pokud to nedokážou hned, ať každý z nich o řešení popřemýšlí – stranou a bez agrese. Zároveň, a to především, jim jděte příkladem. Pakliže se s partnerem často, hlasitě a vyhroceně hádáte, a nemůžete najít společnou řeč, nečekejte, že si toho děti nevšimnou. Ať jsou jim čtyři nebo patnáct, na dění okolo bývají vnímavé a informace tohoto typu do sebe nasávají jako houba.