Vaše dítě se jiného dítěte, které ho na pískovišti opakovaně snaží udeřit, bojí. Brečí pokaždé, když se k němu agresor přiblíží. Ten mu bere hračky, osobní prostor a vůbec celou důstojnost. „Možná budoucí psychopat,“ pomyslíte si. A víte, že nemusíte být daleko od pravdy? Takhle se v rané fázi dětství pozná, že něco není v pořádku!
Francouzský lékař Phillipe Pinel byl prvním, kdo označil psychopatii za mentální poruchu, i když ještě pod jiným názvem – šílenství bez deliria. I když termín „psychopat“ není oficiální diagnózou duševního zdraví, používá se k popisu souboru charakteristik a chování, které naznačují, že je jedinec bezcitný a krutý, trpí nedostatkem lítosti a strachu. Tohle žádný rodič u svého dítěte nechce vypozorovat, přesto se to stává. (Naštěstí většina dětí do skupiny psychopatů nepatří, i když někdy mohou být nemilosrdné nebo přímo zlé.)
Hlavní problém? Svět bez emocí
Studie z roku 2016, kterou provedli vědci z americké Michiganské univerzity, naznačuje, že již u dětí od dvou do čtyř let lze diagnostikova časné známky psychopatie. Dítě se po špatném chování necítí být vinné, trest na jeho přístupu nic nemění, dítko je sobecké, často i impulzivní, nemá strach, lže, ignoruje pocity druhých, nevyjadřuje lítost, neustále vás obchází, bývá záludné (manipulativní) a vymýšlí čím dál důmyslnější finty, díky kterým dostává, po čem touží (snaha o získání moci).
Před a po letech
Výzkumníci to zjistili po sledování mladších dětí a přezkoumání jejich duševního stavu a názorů v jejich devíti letech. Výzkum pak poukazuje na fakt, že u dětí, které mají sklon být bezcitné a bez emocí, je větší pravděpodobnost, že se později v životě stanou agresivními. Jsou to tedy adepti na páchání trestných činů. A proč vlastně?
Situace, kdy se křehká duše zlomí
Časné vystavení dysfunkčnímu prostředí je faktorem ve vývoji psychopatických vlastností. Odborníci na duševní zdraví podotýkají, že děti, které byly fyzicky týrány, zanedbávány a odděleny od rodičů, se psychopaty stávají častěji. Na vině je i špatná vazba mezi rodičem a jeho potomkem. Dospělý člověk, který má problémy s vlastním duševním zdravím či zneužíváním návykových látek, nebo ten, který si ke svému dítěti nevybuduje cestu, je vždy rizikem.
Neexistuje přitom jediný test, který by naznačoval, že dítě v budoucnu může mít nějaké potíže, ale i tak mají experti k dispozici několik možností, které jim pomáhají posoudit pravděpodobný rozvoj osobnosti a její rysy.
Kde hledat pomoc?
Jedním z nejčastěji používaných hodnocení je test PCL-R, jež se běžně využívá pro diagnostikování psychopatie. Autorem je lékař Robert D. Hare, renomovaný badatel v oboru kriminální psychologie a zároveň profesor působící na kanadské Univerzitě Britské Kolumbie. (K dispozici je i online na internetu.) Ostatně, víte, co dělat, když pojmete podezření na nějakou nekalost?
Děti, které vykazují rysy psychopatie, vyžadují speciální zacházení. Moc dobře nereagují na obvyklé metody disciplíny, protože si přijdou nepochopené. V případě, že vám tedy tak říkajíc přerostou přes hlavu, oslovte psychologa. Psychopat se totiž nedá léčit, ale lze mu s pomocí odborníka porozumět.
Sledujte nás na sociálních sítích:
