Přesvědčení rodičů, že mají doma nadané dítě, je stále častější jev a to přesto, že takový případ se vyskytuje jen velmi zřídka. Co se změnilo, že se najednou rodí jeden Einstein za druhým?
Za všechno zřejmě může před deseti lety zveřejněný případ britského hocha, který ve 14 letech studoval matematiku na univerzitě v Cambridge. Byl to ten nejmladší student za 230 let, i když do té doby prakticky školu nenavštěvoval a jeho vzdělání si vzal na starosti jeho otec. Příběh se rychle stal senzací, která se přihodí jen jednou za sto let. Přesto podpořila naději mnoha rodičů, že možná i v jejich vlastním dítěti by mohlo dřímat zrnko geniality, které by ale mlýny běžného školského systému nenechaly vykvést, ale naopak by ho zničily.
Pláštěnku máme tady a dítě je nadané
Po celá staletí se žádná diskuse na téma nadprůměrného nadání vůbec nevyskytovala. Přitom dnes je už v mateřských školkách otázka nadání tak běžná a samozřejmá jako informace o tom, kde má dítě pláštěnku. Podle průzkumu téměř každý pátý rodič věří, že právě on má nadprůměrně nadané dítě (nebo více dětí). Ještě před nástupem do školy takové dítě absolvuje několik různých vyšetření – od psychologů po testy inteligence. Bohužel mnohdy výsledkům rodiče nechtějí věřit.
Je vysoká inteligence znakem prestiže rodičů?
Zdá se, jako by znak vysoké inteligence dítěte mohl nějakým způsobem vyzdvihnout rodiče do vyšší společenské vrstvy. Podle četných průzkumů lze konstatovat, že mnoho rodičů by po nadprůměrně nadaném dítěti toužili. Což dalo vznik celé té „hysterii“ kolem nadprůměrné inteligence. Z toho následně profitují všechny instituce a volnočasové aktivity pro nadané. Přitom jediné, co skutečně nadané dítě potřebuje, je kontakt s vrstevníky a dostatek pohybu.
Nechte ho – on je nadprůměrný
Ve slepé víře v nadprůměrné nadání svého dítěte tak rodiče vysvětlují nevhodné chování jako obdivuhodnou schopnost. Běžné dětské zlobení se zaměňuje s „mimořádnou inteligencí“. Ve škole pak rodiče na třídních schůzkách s učiteli diskutují o tom, že jejich dítě zlobí „z nudy“ a je proto nutné mu dávat mnohem těžší úkoly. Přitom mnohdy nuda pramení z nedostatku znalostí učiva.
Potřebují inteligentní děti zvláštní zacházení?
Vůbec ne! Samozřejmě je přínosem nadání nebo talent v rámci možností a s ohledem na věk, ale především na chuť samotného dítěte, rozvíjet, ale v žádném případě není pravdou, že by v běžné škole strádalo. Že je nudění se dítěte při vyučování znakem vysoké inteligence, je asi nejrozšířenější klišé. Pravdou je, že se někteří nadaní žáci ve vyučování nudit mohou nebo někdy „vypnou“, ale mnohem častější jsou případy nadaných, kteří jsou ve škole velmi pilní a angažovaní. Pokud se dítě ve škole nudí, je to spíše znakem špatného vyučování než důkazem o inteligenci dítěte. Psychologové nedoporučují ani speciální školy pro nadané. To nejdůležitější, co se nadprůměrně inteligentní dítko v běžné škole naučí, je totiž umět jednat s „normálními“ lidmi, a tuto schopnost pak většinou využije po zbytek života.
Sledujte nás na sociálních sítích:
