Spory mezi sourozenci jsou naprosto normální a – jakkoli to může rodičům lézt na nervy – i velmi důležité pro celkový vztah dětí. Pokud ale hádky začnou nabírat obrátky, máme pro vás tipy, které by mohly pomoci. Jsou vyzkoušené a s čistým srdcem je můžeme označit jako hodné vyzkoušení.
Pokud máte sourozence, možná si vzpomenete na hádky mezi vámi, když jste byli ještě děti. A jak bylo nutné je vyřešit, ať se děje cokoli. Teď máte třeba sami děti a jejich hádky vás dokážou vytočit doběla. Jenže děti spory neprožívají jako dospělí – za chvíli je většinou všechno v pořádku. Jak se z toho jako rodič nezbláznit a pokusit se vyčistit vzduch co nejrychleji, vám poradíme.
Podpořte týmového ducha
Ukažte dětem, že soudržnost může mít svoje výhody. Takže se je nesnažte násilím uprostřed hádky rozdělit, ale naopak dát příležitost na dobrovolné stmelení. Jak na to? Zkuste nabídnout něco, co dělají rády. Třeba: „Zrovna jsem vás chtěla vzít do kina/ do parku/ na výlet. To ale půjde, jen když se spolu přestanete hádat. Tak mi dejte vědět, až k tomu dojde.“
Řekněte, jak to je
Ten starší se rozzlobí vždycky, když mu ten mladší zboří věž? Jeho smutek bude hned snesitelnější, když bude mít nějakého „spolutrpitele“ – tedy vás. Taky si mu postěžujte, jak se zlobíte, když ten malý prcek vytahá ven všechny věci ze skříně nebo vyhází vyžehlené prádlo. Sdílený smutek je poloviční smutek.
Nehrajte si na soudce
Upřímně – žádný soudce na světě nepřistoupí k rozsudku bez důkazů. A vy nikdy nezjistíte, kdo si začal. Buďte tedy raději zprostředkovatel a pomocník, než abyste bez rozmyslu dávali vinu. Nakonec byste jen vstoupili mezi dvě fronty a tím oslabili svůj vlastní vztah k dětem.
Nezasahujte – ony to většinou zvládnou samy
Někdy vás sourozenecká hádka štve jen proto, že máte pocit, že musíte zasáhnout. Dokud se však děti samy neobjeví se žádostí o pomoc, nezasahujte. Ačkoli se to může zdát nemožné vydržet, vězte, že tím děti učíte řešit si spory samy, bez něčí pomoci.
Trénujte empatii
I u dětí pomáhá vcítit se do toho druhého. U hádek totiž většinou nejde o to, CO se stalo, ale PROČ se to stalo. Možná se jeden z nich cítil odstrčený, a proto začal dělat naschvály. Nebo měl možná těžký den ve škole, a tak zkrátka reaguje trochu podrážděně. Empatii mají děti zhruba už od tří let. Takže všechno je jen otázka tréninku…
Sledujte nás na sociálních sítích:
