Rodičovské pravidlo deseti vteřin

Jako rodič malého dítěte musíte čelit mnoha překážkám. Jednou z těch složitějších je rozhodnout se, zda namazaný chléb, jablko nebo třeba lízátko, které vaše malé dítko upustilo na zem, rychle zvednout, nebo nechat být. Mozek dospělého samozřejmě velí vyhodit – copak by někdo z nás snědl svačinu, která se dotkla země? Ale na druhé straně víte, že po vyhození s největší pravděpodobností bude následovat srdceryvný a ohlušující pláč. 

A pak se od zkušenějších vynoří ono zlaté pravidlo – pravidlo deseti, dvaceti, třiceti vteřin. Doba je většinou přímo úměrná počtu dětí. Takže zatímco u prvního dítěte platí pravidlo pěti nebo maximálně deseti vteřin, u třetího už je to třicet. U čtvrtého dítěte už to možná bude celá minuta… Znamená to, že pokud zvednete upadlou potravinu do příslušné doby (podle pořadí dítěte), nestihnou se na ni dostat žádné bakterie. Je to ale pravda?

Sníst, nebo zahodit?

Stejnou otázkou se zabýval jeden profesor mikrobiologie a rozhodl se prokázat závěry vědeckou studií. Na pomoc si vzal chleba se šunkou a banán, které na krátký čas položil na zem na různých místech. A to ne ledajakých. Jako výzkumná pracoviště mu posloužili podlaha autobusu, veřejné toalety, koberečky na podlaze auta, podlaha v nákupním centru, nemocnice a chodník v parku. A výsledek vás zaručeně překvapí! Až na chodník v parku a veřejné toalety, které (asi docela očekávaně) zanechali na potravinách nebezpečné bakterie, nebyly na potravinách z ostatních míst téměř žádné bakterie.

Funguje, nebo nefunguje?

Pro všechny rodiče tedy dobrá zpráva! Pravidlo deseti vteřin funguje a dítěti (nebo i dospělému) nemůže nijak uškodit. Nebo ne? Celý výzkum má totiž jednu slabinu – právě to místo. Co by se stalo, kdyby jídlo spadlo kousek vedle? Také by bylo bez bakterií? Co když někdo šlápne do psího hovínka, a aniž by si toho všiml, bude s ním nalepeným na botě chodit dostatečně dlouho? Pak by přece musel chléb být plný bakterií…