Žádný učený z nebe nespadl, takže i rodičovství je tak trochu pokus – omyl. A zaručené rady vlastně neexistují, pouze doporučení a postřehy ostatních rodičů. Děsí vás představa, že by vlastní dítě mohlo být tyranem? Jaké jsou zásadní rodičovské chyby, kterým je dobré se vyhnout? Neděláte je taky?
Stejně jako se každý člověk dopouští chyb, ani rodiče nejsou výjimkou. Chybovat je lidské, řeknete si. Ale některé chyby, dělané téměř vždy s dobrým úmyslem, mohou mít ve výchově fatální následky. Co dělat, abyste si nakonec v dobré víře nevychovali „hajzlíka“?
Rodiče neprojevují pravé pocity
Vezměte si příklad, že malý chlapeček na pískovišti bouchne jiného chlapečka lopatkou po hlavě. Je kontraproduktivní, když jako rodič, ačkoli jste naštvaní, klidným hlasem pronesete, že to nebylo hezké a třeba se na něj u toho usmějete. Protože mozek dítěte si pak správně neuloží, jaké pocity u jiných vyvolá, když někoho bouchne, mluví ošklivě, nebo naopak když udělá něco hezkého. Abyste u dítěte mohli rozvíjet empatii, je důležité správné ukládání akce a reakce. Proto je důležité, aby rodič reagoval autenticky. Na druhou stranu ani nekontrolované výbuchy vzteku nejsou autentické.
Rodiče dělají vše pro to, aby jejich děti nemusely zažít zklamání
Aby mohly obstát v životě, musejí děti rozvinout odolnost, to znamená, že se musejí naučit, ustát a překonat neúspěchy. Základem pro to je soběstačnost a sociální rezonance. Pokud se dítě odmalička naučí, že dokáže věci ovlivnit a zvládnout samo, rozvíjí skutečné sebevědomí. A pokud i blízké osoby mu budou důvěřovat, že dokáže věci samo, zvyšuje se účinek. Je proto důležité nechat děti odmalička v malé míře zažít neúspěch a zklamání. Nevyplatí se dětem umetat cestičku a odstraňovat z ní překážky, protože frustrace, že něco ještě nedokáže, posiluje vnitřní motivaci, překročit svůj vlastní stín.
Rodiče místo opravdové útěchy nabízejí jen náhradní uspokojení
Když se něco nedaří a rodiče dítěti dají nějaký malý dárek jako náplast, uspokojují tím jen lenost v dětském mozku. Ten totiž tohle rychlé uspokojení potřeb má velmi rád, protože tím vyplavuje druh „odměňovacího“ hormonu. Mezi útěchou věnovanou a útěchou odvrácenou existuje důležitý rozdíl. Při opravdové útěše se člověk cítí dobře a odlehčeně. Nepravá útěcha je náhradní uspokojení, jehož účinek vyprchá rychle, a proto je ho potřeba čím dál víc. Není špatné čas od času po ní sáhnout, ale je potřeba si uvědomit, že to je jen na zaplnění děr, více dítěti pomůže, když ho obejmete a v jeho bolesti ho doprovodíte.
Rodiče se chovají nevypočitatelně
Rodiče, u kterých není dopředu jasné, jak zareagují, vyvolávají u svých dětí stres a nervová onemocnění. Základní potřeba lidí je potřeba struktury a pořádku v životě. A to samé platí i pro chování rodičů. Musí v jejich chování existovat struktura, podle které se bude dítě moci orientovat a jednat. Pokud nebudou jednat a chovat se rodiče podle daných struktur, neosvojí si struktury a řád ani dítě.
Rodiče neakceptují dětské „ne“
Asi se shodneme v tom, že pokud řekne při sexu žena „ne“, tak je to „ne“. A v tomto smyslu také vychovávejte své děti. Nikdo z vás nechce, aby jeho dítě v dospělosti nutilo druhého k něčemu proti jeho vůli. Ale přesně tohle většina rodičů dělá svým dětem. Děti se učí, že i když řeknou „ne“, stejně musejí udělat, co říkají rodiče. Učí se, že silnější rozhoduje, kdy je „ne“ opravdu „ne“. Samozřejmě existují situace, kdy se dvouleťáček položí na zem a nechce jít dál, že ho tatínek prostě vezme a odnese. Ale je potřeba, aby se rodiče naučili nepřecházet dětské „ne“ jen z prosté pohodlnosti.
Poučení z toho plyne, že jste dobří rodiče a vaše děti nejsou ani tyrani, ani hajzlíci. Ani když se možná někdy chovají příšerně. Je to jednoduché – musejí se naučit vcítit se do druhého, potřebují empatii, lásku, starost a opravdovou útěchu. Občas musejí narazit na hranice někoho jiného a dbát na to, aby je dodržely. To je celé tajemství dobré výchovy.
Sledujte nás na sociálních sítích:
