Porucha řeči může potkat každého, ať už se jedná o předškoláka, který se zatím nenaučil dobře vyslovovat, nebo o dospělého po cévní mozkové příhodě nebo úrazu. V některých případech je léčba krátkodobá, jindy je potřeba delšího úsilí, obzvlášť jestli byla léčba poruchy řeči v počátku zanedbána. Pro všechny tu však máme dobrou zprávu: léčba je možná a hlavně úspěšná, pokud bude klient pravidelně procvičovat úkoly a především, když se do léčby zapojí odborníci z více oblastí, jako např. psycholog či ergoterapeut.
Vývoj řeči
Vývoj řeči považujeme za správný, pokud dítě mluví ve větách do třetího roku a do šesti let užívá správně ve výslovnosti všechny hlásky. V současné době se setkáváme stále více s dětmi, kde vývoj řeči nepostupuje správně a dítě nemluví ani po čtvrtém roce svého věku. Vývoj řeči je poměrně složitý proces, který závisí na mnoha faktorech – sluch, hlas, vnímání.
„U dětí je nejčastější vadou řeči patlavost – dyslálie, u dospělých je to často afázie, tj. ztráta řeči po cévní mozkové příhodě nebo po úrazech. Logopedická pomoc je vyhledána také v případech, kdy se u klienta objevuje vývojová dysfázie, opožděný vývoj řeči či porucha plynulosti řeči – koktavost, brebtavost,“ řekla nám logopedka PaedDr. Ilona Kejklíčková, Ph.D., MBA.
Neodkládejte to
Jestliže je u dítěte diagnostikována porucha plynulosti řeči, je nutné přistoupit k reedukaci řeči pomocí logopedické péče. Důležité je, aby rodina dítěte (popř. i škola, kterou dítě navštěvuje) s odborníky úzce spolupracovala. Dítěti je nutné vytvořit klidový režim, možnost soustavného procvičování zadaných úkolů a propojení denního režimu s možnou relaxací. Dokonalá komplexní diagnostika a včasná péče zaručují možnost napravení této těžké poruchy poměrně v krátké době.
Jak pomoci při koktání
Velikou chybou je, jestliže se v době, kdy dítě zadrhává, snažíme napravovat nesprávnou výslovnost hlásek. Důležitější je napravit nejdříve poruchu plynulosti tempa řeči.
Chlapci bývají touto poruchou postiženi třikrát až čtyřikrát častěji. Rovněž záleží na osobnosti dítěte. Čím citlivější je povahy, tím větší je pravděpodobnost koktání.
Koktavost lze zmírnit – základním pravidlem je mluvit pomalu a uvolněně. Veďte dítě k tomu, aby tvořilo krátké věty a před začátkem věty se vždy nadechlo. Mělo by udržovat oční kontakt s osobou, se kterou mluví. Dítě nesmí mít strach z mluvení a na jeho koktavost se nemá upozorňovat – proto by např. nemělo být ve škole zkoušeno před kolektivem třídy u tabule.
„Pokud se koktavost u dospělého projeví zničehonic, doporučovala bych vyhledat odborníka. Může se jednat o vedlejší příznak například neurologické diagnózy,“ varuje PaedDr. Ilona Kejklíčková, Ph.D., MBA.
Sledujte nás na sociálních sítích:
