Předškoláci, kteří neměli možnost projít tzv. pohybovou přípravou, mají často potíže s některými jednoduchými dovednostmi – bojí se vylézt na žebřiny, nedokážou udržet rovnováhu ani odhodit míč. Chybí jim základní pohybová gramotnost.
Základ, na kterém se staví
Co všechno se vlastně skrývá pod pojmem pohybová gramotnost? „Je to souhra základních sportovních dovedností: patří sem umění udělat kotoul, skákat snožmo, základy běhu, schopnost vylézt po žebřinách, skočit z výšky na měkký povrch, ale i jemná motorika třeba při sbírání malých míčků, držení rovnováhy, základní dovednosti s míčem… Jakmile dítě umí tento základ, má tělo připravené, aby na něm mohlo stavět dále a učit se další dovednosti. Jenže současným dětem často tyto základní sportovní návyky chybí a celkově mají povolené tělo, takže třeba nezvládnou ani válet sudy,“ konstatuje odbornice Kristýna Přibylová, která se domnívá, že chybou také je přemýšlet u 4 až 5letých dětí o sportovní specializaci. V tomto věku je naopak mnohem důležitější právě podpora pohybové gramotnosti.
Předškolák potřebuje jistoty
Rodiče dětí ve věku 4 až 5 let mají někdy pocit, že dítě už je samostatné a zvládne spoustu věcí. Umí navazovat nové vztahy, dokáže fungovat v kolektivu, a tak na něj začnou naléhat, aby dělalo sport intenzivněji nebo se na některou sportovní disciplínu specializovalo.
Jenže na dítě je v mnoha případech ještě brzy. Předškoláci jsou stále malé děti, které potřebují stejné jistoty, jaké měly před rokem. „Známé prostředí, kde na ně budou hodní, kde přesně vědí, co se bude dít. Potřebují rutinu v průběhu lekce, která jim dává pocit bezpečí. Místo, kde nejsou vystaveny pocitu, že něco nezvládnou,“ říká Kristýna Přibylová a dodává, jak je zvláštní, že 2 až 3leté děti berou rodiče úplně jinak, chápou je a přizpůsobují se jejich potřebám. Ale na děti jen o rok starší již často kladou vysoké nároky.
Rizika brzké specializace
Podle odborníků je ideální, když mají předškoláci minimálně jednu hodinu přirozeného pohybu denně a 1x týdně hodinu organizovaného pohybu. Na specializaci je ale v tuto dobu ještě brzy, pokud to není přání samotného dítěte.
„Dětí, které se takto samy rozhodnou, je podle mých odhadů tak 10–15 %. Pokud však dělají specializovaný sport proto, že je to přání rodičů, kteří si tak plní své ambice, může být efekt zcela opačný. Když vybraný sport dětem nejde, nebaví je a rády by dělaly něco jiného, může vzniknout blok, kdy získají negativní vztah k pohybu všeobecně,“ varuje Kristýna Přibylová a připomíná, že u dětí velmi zabírá individuální přístup.
Sledujte nás na sociálních sítích:
