Jak zklidnit děti nejen o Vánocích

„Větou „běž si hrát“ již vyostřenou situaci nevyřešíte. Pokud se tedy někdy dostanete do kritické situace, je jediným spolehlivým řešením vše, co právě děláte, odložit, a dítěti se aspoň 10 minut maximálně věnovat, než mu hodinu opakovat „Nemám čas.“ Lepší je v klidu si s ním sednout a vysvětlit mu, že doděláte to a to, a pak budete mít čas jenom pro něj. Důležité je ale přesně stanovit, za jak dlouho se mu zase můžete věnovat. Buď sdělte konkrétně čas, nebo menším dětem pro jejich lepší představivost vysvětlete například – dodělám to za takovou dobu, jako trvá večerníček,“ doporučuje Štěpánka Štrougalová z pražského Baby Clubu, která je sama maminkou 4 dětí.

Situace č. 1: Všechny děti lyžují, jen jedno nemůže (ještě neumí, je po nemoci atd.). A tak se trochu nudí a zlobí. Co s ním?

Pokud dopředu víte, že tato situace nastane, je dobré být připraven. Vzít ke svahu boby, hodit se bude i mrkev pro nově vzniklého sněhuláka, anebo pexeso, karty, či pastelky s blokem na dobu, kdy se budete zahřívat někde v místnosti u čaje. Někdy se vyplatí prostudovat si okolí lyžařského vleku, jestli třeba není možné jít navštívit nějakou rozhlednu, či zda není kousek od svahu něco atraktivního ke zhlédnutí. Předchozí přípravou si den užijete všichni a nestane se, že bude někdo strádat či bude nafouknutý jako bublina.

Situace č. 2: Maminka chystá slavnostní večeři (nejen tu štědrovečerní). Děti jsou z blížící se události nervózní, lítají, perou se, křičí… Co na ně v takové chvíli funguje?

„Naplánování, co, kdy, kde a kdo, je v tyto slavnostní dny opravdu nezbytné. Je vhodné se například domluvit, že jeden dospělý půjde s dětmi ven, nebo děti zapojte do dění předem naplánovanými činnostmi. Dle věku mohou slavnostně vyzdobit stůl, kreslit jmenovky a aranžovat je na stůl, připravit talíř s cukrovím. A co pohádky? Ty přece k těmto krásným dnům také patří! Zkuste zkrátka naplánovat věci tak, abyste měli klid na poslední přípravy a děti byly spokojené u pohádky. Mohou k ní třeba dostat malý talířek s cukrovím,“ radí Štěpánka Štrougalová.

Situace č. 3: Počasí se náhle výrazně zhoršilo. Děti měly slíbené lyžování, a teď musejí zůstat doma. Jak je zabavit?

Pokud je počasí nepříznivé pro lyžování, ale dalo by se jít aspoň na 20 minut ven, určitě toho využijte. Venku se děti vždycky zabaví rychleji než v uzavřené místnosti. A pokud opravdu mají chuť i za padajícího deště se sněhem hloupnout venku, nechte je. Pokud jim to totiž budete rozmlouvat, uvidíte jenom nafouknuté tvářičky – a logika věci nebude fungovat. Pokud však děti necháte jít ven, přiběhnou brzy domů s rudými tvářemi, samy zvolí ústupovou cestu do tepla k rodinnému krbu a čaji a rády si zahrají třeba společenské hry.

Situace č. 4: Dítě muselo podstoupit nepříjemný lékařský zákrok – injekci, vytržení zubu… a stále pláče a pláče. Co nejlépe zabírá?

Opakovat pořád dokola, že už to bude dobrý, nebo ať nepláče, že se na něj všichni koukají, je naprosto neefektivní. Zkuste raději opačný přístup… „Každý z nás má práh bolesti jinak nastavený. Pokud něco bolí, mozek přestane fungovat. Jakékoli racionální vysvětlování míří do slepých uliček. Nechte dítě plakat, nechte ho vyprávět, čeho se bojí, co je mu nepříjemné, co ho bolí… A přidejte pohlazení, pomazlení, slovní pochopení. To je jediná cesta, kdy se dá podobná situace zvládnout se ctí. Křikem, příkazy či logikou se nikam neposunete,“ radí Štěpánka Štrougalová.

Příklad 5.: Stalo se vážně něco smutného – třeba umřel gekon, kterého si děti několik let láskyplně opečovávaly. A teď pláčou a jsou smutné. Jak je uklidnit?

„Pláč a smutek k životu patří. Děti od nich neuchráníme. Nastane situace, kdy dětem tečou smutkem krokodýlí slzy? Nechte je tento smutek prožít a prožívejte jej s nimi. Neodvádějte od smutku pozornost. Buďte s dítětem a nechte ho vyplakat. Nechte ho mluvit. Nechte ho uzavřít nějakou kapitolu. A samozřejmě počítejte s tím, že na řadu pak přijde debata, zda si pořídit nového mazlíčka,“ upozorňuje Štěpánka Štrougalová.