Ženy, které čekají chlapce a prodělají během těhotenství extrémní psychické trauma, zadělávají svému synovi na malér. Tento se totiž v dospělosti nejspíš bude potýkat s neplodností. Podle výzkumů tak ztráta milovaného člověka, rozchod s partnerem či jiné psychické trauma na počátku gravidity negativně ovlivní budoucí plodnost chlapce, který je v tu chvíli v děloze.
Muži, jejichž matky prožívaly na počátku těhotenství těžké psychické trauma, mají nejen nižší hladinu testosteronu v krvi, ale také nižší obsah spermií v ejakulátu.
Vyplývá to ze sledování tří tisíc žen v době těhotenství a jejich synů do dvacátých narozenin. Chlapci, jejichž matky v těhotenství prodělaly těžký psychický otřes, měli ve dvaceti letech věku o třetinu nižší počet spermií v ejakulátu než jejich vrstevníci, které při nitroděložním vývoji žádné matčino trauma nepoznamenalo.
„Nevíme sice, jak přesně dochází k přenosu traumatu na dítě, ale myslíme si, že těžké psychické trauma naruší hladinu hormonů, které jsou klíčové pro zdravý vývoj mužských pohlavních orgánů,“ míní profesor Roger Hart z University of Western Australia v Perthu.
Tátové by měli zpozornět
Nejen extrémní stres matky může miminko poznamenat. A i když naše tělo stras umí zvládat, ten dlouhodobý mu dělá více problémů, než byste si mohli myslet. Výsledkem je, že mladí, stresovaní muži – a stačí jen mírná zátěž – produkují nekvalitní spermie, z nichž se rodí oslabené děti.
Stresující situace vyvolá vyloučení hormonů. V první, alarmové fázi je to především adrenalin, který nás připraví na boj či útěk. Ale dlouhodobé působení stresu – fyzického i psychického – vede k vylučování většího množství kortizolu, který je mnohem nebezpečnější.
Tento hormon totiž v hledisku dlouhodobého působení oslabuje imunitu, vede k odbourávání svalové hmoty, zvyšuje riziko nádorových onemocnění a nově bylo také zjištěno, že ovlivňuje mužské pohlavní cesty, které vylučují microRNA, jež se napojuje na spermie a mění význam informace uložené v jejich nukleových kyselinách. Tato stresová informace se pak přenáší na potomka, který má slabší imunitní systém a je také náchylnější k posttraumatické stresové poruše.
Vědci z Pensylvánie přitom tvrdí, že už mírná – leč chronická – forma stresu působí tyto změny a ovlivňuje negativně fitness potomky.
„Tato studie odhaluje významný mechanismus stojící za tím, jak se stres přenáší napříč generacemi z otců na potomky,“ tvrdí doktorka Tracy Bale z University of Pennsylvania.
Sledujte nás na sociálních sítích:
