Všichni dospělí, jak ti, kteří slyší napoprvé, tak i ti, kteří neslyší ani podesáté, byli kdysi dětmi. A právě v dětství to všechno začíná. Váš potomek na vaše výzvy nereaguje? Vytvořte u něj návyk, který si uchová po celý život!
Stává se, že dítě je pohlcené hrou nebo tvůrčí činností a opravdu svého rodiče neslyší. Ujistěte se, že vás opravdu vnímá, když po něm něco chcete. Křik z jednoho konce bytu na druhý se nepočítá. Oslovujete-li menší děti, je dobré si před ně kleknout a navázat s nimi oční kontakt. Přátelský dotyk nebo pohlazení také pomáhá.
U starších dítek je důležitý alespoň již zmiňovaný vizuální kontakt. Pokud vás totiž někdo vidí, podstatně se zvyšuje pravděpodobnost, že vás i uslyší. Ještě je velmi důležité oslovovat dotyčného jménem nebo přezdívkou. Plytké sdělení bez „adresáta“ zpravidla nepřináší žádný efekt.
Přesvědčte se, že vás dítě skutečně registruje
Slyšet a uslyšet není jedno a to samé. Na pohled to vypadá, že malá osůbka poslouchá, hledí vám do očí, a možná dokonce přikyvuje nebo různými zvuky přitakává, ale v myšlenkách bloudí kdesi daleko. Proto je lepší se přeptat:
„Slyšel jsi mě? O co jsem teď poprosila?“ Jestliže se odpověď shoduje s tím, o čem jste právě mluvili, máte vyhráno. Když se ujistíte, že vás dítě skutečně poslouchá a slyší, požádejte ho o to, co chcete, a čekejte, co se stane.
Domluvte se o následcích
Již uvědomělé dítě by mělo zareagovat na první výzvu. Ono totiž ví, že když žádost přejde, má to následky. V této souvislosti je vhodné vysvětlit dítěti, proč o danou věc žádáte, a z jakého důvodu je tak důležitá. Odhalíte mu tím způsob svého uvažování a zároveň jej přesvědčíte, že poslechnout by mělo ne pro nějaký váš rozmar, ale protože to má svůj smysl i logiku.
Ten kdo neslyšel, „je třeba se obléct. Jestli za dvacet minut nevyjdeme, dorazíme do kina pozdě“, skutečně se do kina opozdí, nebo tam vůbec nepůjde. Aby to fungovalo, je samozřejmě třeba, aby se domluvené podmínky vždy splnily a důsledky opravdu uplatňovaly. Pozor, důsledky musí být opravdu důsledky, nikoli zastrašování. Zkrátka a dobře, je-li dítě stále vědomě „hluché“ a dělá si z vaší výchovy holubník, vyvažte misky vah přiměřenými (!) tresty.
Za ty vhodné pro starší i mladší děti se podle psychologů považuje třeba vykázání z místnosti, omezení nadstandardní zábavy, tedy například sledování televize, hra na počítači nebo tabletu. Obvykle se neminou účinkem ani lehké domácí práce. Z pozice rodiče zkrátka zacilte na činnost, při které se dítko nudí. Dostane tak čas na přemýšlení a jistě přijde na to, kdy překročilo jasné dané hranice.
Sledujte nás na sociálních sítích:
