Psychologové ve dvacátém století poměrně ochotně přijali tvrzení psychoterapeuta Alfreda Adlera, že pořadí narození dítěte ovlivňuje to, jak moc člověk v životě riskuje. Jinými slovy podle Adlera byl člověk kontroverzním hráčem dějin tím spíš, čím byl mladším ze sourozenců. Jenže nikdo jeho tvrzení neověřil statisticky. Což se podařilo nyní a výsledky hovoří o opaku. Tedy že pořadí narození nemá žádný vliv na to, jestli člověk riskuje více či méně a jestli se stane Hitlerem nebo malířem krajinek.
Psychologové tak desetiletí tvrdí, že nejstarší sourozenci jsou posedlí úspěchem, prostřední nezávislí a fit a nejmladší jsou nejspolečenštější a nejvíce riskují. Jenže podle studie publikované v odborném časopise PNAS statistika tato tvrzení vylučuje. Pořadí narození mezi sourozenci nemá žádný vliv na to, jestli člověk riskuje víc, nebo naopak méně.
„Myšlenka, že pořadí narození ovlivňuje osobnost – a zvláště riskantní chování – je mocná. My jsme pátrali po důkazech tohoto tvrzení, jak experimentálně, tak analýzou světových dat a mnoha dalšími výzkumy, ale všechny výsledky vedly vždy jednotně k tomuto cíli: Na riskování v dospělosti nemá žádný vliv pořadí narození v rámci sourozenců,“ tvrdí autoři z Institutu Maxe Plancka v Berlíně.
Koho mají nejraději?
I když nás podle nejnovějšího výzkumu pořadí narození nijak zvlášť neovlivní, zdá se, že jednu věc ovlivnit přece jen může. A to poměrně podstatnou. Totiž jak nás a naše sourozence budou mít rádi rodiče...
Zajímavou souvislost mezi pořadím narození potomka a jeho vztahem k rodičům a ostatním sourozencům totiž odhalili vědci z Austrálie. Platí podle nich, že ve většině rodin je nejmladší z potomků skutečně nejoblíbenější. Neplatí to absolutně, ale výrazně k tomu přispívá právě sám nejmladší ze sourozenců pocitem, že tím nejoblíbenějším skutečně je.
Nejmladší je samozřejmě nejneohrabanější a vyžaduje zpočátku nejvíc pozornosti a péče. Brzy začne mít tedy dojem, že je v rodině nejoblíbenějším a v tomto vnímání se dále utvrzuje. To mu dodá sebevědomí, takže si nakonec vytváří nejlepší vztah s rodiči. Ale je to zřejmě právě jeho vlastní víra a sebevědomí, co ovlivní to, že se tím nejoblíbenějším potomkem skutečně stane.
Když dítě věří, že je oblíbené, zlepší se výrazně jeho vztah s rodiči. Což je logické. Dítě, které se cítí být odstrkované, jen stěží bude mít lepší vztah s těmi, kdo ho podle něj odstrkují.
Sledujte nás na sociálních sítích:
