Hektická rána: Jak se nezbláznit, než děti odejdou do školy

Koukej konečně vstát, přijdeš pozdě do školy! Čistila sis zuby? Teď dopisuješ úkol?! Máš svačinu… pití… ořezané tužky…? A věci na atletiku máš? Okamžitě si natáhni čepici, je pod nulou!

Podobné věty lze asi po ránu zaslechnout v mnoha českých domácnostech, kde se děti vypravují do školy. Vzduchem létají příkazy, zákazy a doporučení (v lepším případě), v napětí jsou děti i rodiče. To ale není nejlepší start do nového dne.

Jde to i jinak

Přitom to jde i jinak, jen je třeba trošku rezignovat na vlastní pocit důležitosti a dopřát dětem více pravomocí. Naučí se tak samostatnosti, zodpovědnosti a školní rána budou hned pro všechny příjemnější.

Své o tom ví i Štěpánka Štrougalová, maminka 4 dětí a majitelka dětského klubu: „Naše rána před odchodem dětí do školy vypadala ještě před rokem podobně. Loni o Vánocích mě ale napadlo, že to zkusím změnit. Uvědomila jsem si totiž, že možná není nejdůležitější mít ráno kontrolu úplně nad vším a že je zbytečné vysílat k dětem tolik doporučení a příkazů, které navíc často vůbec nevnímají, nepovažují je za důležité – anebo – v tom nejlepším případě – už je dokonce samy automaticky dělají. A tak jsem si řekla, že nastavím jinou taktiku. Dnes, po roce zkušebního provozu, musím říct, že se mi osvědčila. A tak se o ni ráda podělím s ostatními rodiči.“

Stručně a jasně

„Zkuste si představit, že jste průvodce na turistickém zájezdu a potřebujete, aby všichni klienti byli ráno včas u autobusu… Prostě své miláčky hezky přivítejte do nového dne a pak jim stručně sdělte: Je půl sedmé. V 6.45 je snídaně a v 7.10 se odchází do školy. A dál už neříkejte ani slovo. Žádné narážky na zuby, nic o ustlaných postýlkách, žádné další připomínání. Možná můžete utrousit poznámku – a na nic nezapomeňte,“ doporučuje Štěpánka Štrougalová.

Kde máš čepici?

Raději se kousněte do rtu, ale snažte se nevypustit z úst tu okřídlenou větu – Koukej si vzít čepici, nebo nastydneš… Vaši školáci přece nejsou tříleté děti. Už dobře vědí, že mrznoucí uši jsou nepříjemná věc. Čepice mají krásné, určitě se za ně nestydí, a jistě už vědí, kdy je jim zima, a kdy ne.

„Zvykla jsem si nenutit dětem čepice. Jenom se zeptám, zda vědí, kolik je venku stupňů, a zda je opravdu vhodné jít bez čepice. A konečné rozhodnutí už nechám na nich,“ říká Štěpánka Štrougalová.

Objednávka na svačinu

Nechte si od dětí ještě večer říct, co by si rády odnesly druhý den do školy ke svačině. Vědět, na čem si které dítě pochutná, je přece lepší než odpoledne vyhazovat nedojedené jídlo. Štěpánka Štrougalová říká, že to nepovažuje za rozmazlování. Samozřejmě pokud má potomek přiměřené požadavky – Coca-Cola a hranolky mu pochopitelně neprojdou…

Bez kontroly

„Rozhodla jsem se, že nebudu dětem kontrolovat ani tašky, ani penály, ani úkolníčky, a nechám odpovědnost za stav jejich věcí na nich. Jenom jsem jim nabídla, že pokud chtějí, pastelky v penálu jim ráda ořežu. Já mám totiž tu proměnu tuhy z tlustého špalku v ostrou špičku hrozně ráda,“ směje se čtyřnásobná maminka.

Jak na úkoly

„Děti samy dobře vědí, že když nechávají úkoly na poslední chvíli, nebo od nich odbíhají, je to jen zbytečné zdržování, takže je do úkolů nenutím. A pokud je venku hezky teplo, anebo konečně napadne sníh, dávám přednost trávení času s dětmi venku. Když se vyběhají, v klidu si pak úkoly udělají,“ říká zkušená maminka.

Zároveň upozorňuje, že nepromarní žádnou příležitost, kdy si děti můžou nenápadně procvičovat své znalosti. „Třeba při čekání na jídlo v restauraci jim nechám polohlasně přelouskat celý jídelní lístek. A při výletech nikdy nechybí v batohu hrací kostky – baví nás a je to skvělý způsob, jak se procvičit v počtech.“

Diplomacie místo zákazů

„Velmi se mi osvědčilo rozhodnutí méně zakazovat. To se stejně nikomu nelíbí. Ani mně, ani dětem. Ono to i ošklivě zní: Nedělej to. Nelez tam. Nekřič… Mnohem lépe se poslouchá: Pojď, zkusíme to spolu. Za ruku to půjde lépe. Mluv trochu tišeji… Ten rozdíl asi nejlépe vyjadřují následující věty: Neber si do školy to auto, ztratíš ho! Lepší je přece říct – Opravdu už tě to auto omrzelo, takže klidně riskneš, že se ti ve škole ztratí? A rozhodnutí už nechám na dětech,“ uzavírá Štěpánka Štrougalová.