Strašení dětí klekánicemi, čerty a jinými bytostmi, je ve výchově většiny rodičů považováno za neškodný standard. Jenže dětská psychika je křehčí, než by kdekoho mohlo napadnout.
Všudypřítomný strach
V zásadě se rodiče rozdělují na dva tábory, z nichž první strašení dětí absolutně netoleruje, kdežto v druhém případě s tím problém nemají, a dokonce jej uznávají jako účinnou výchovnou metodu.
Vyvolat v dítěti strach je snadné, ale odbourat obavy, které v něm zakořeníte, může být do budoucna velice složité. Rodiče nezřídka děsí své děti například tím, že pokud nepůjdou do postele, přijde si pro něj klekánice, která už obchází dům nebo že v té komoře, do které nechcete, aby dítě chodilo, bydlí hejkal. Jenže domov je tím posledním místem, kde by se vaše děti měly bát. Doma je tam, kde mohou nalézt útočiště a cítit se v maximálním bezpečí. Pokud dítě uvěří, že ani tam není úniku před zlými bytostmi, zaděláváte si na pořádný problém.
Ze stejného důvodu by rodiče měli zvážit i přítomnost čertů v domě při svátku svatého Mikuláše. Pokud už se rozhodnete čerty do domu pustit, měli by být spíše symbolem svátku, nikoli postrachem dítěte. V žádném případě by neměli na dítě křičet a už vůbec ho děsit tím, že ho odnesou do pekla, nebo ho dokonce zavírat do pytle. Je třeba si uvědomit, že dítě v takových situacích zažívá obrovský pocit strachu a zoufalství. Možná vás tyto informace nutí se pousmát a říkáte si, že přece o nic nejde, ale samotní psychologové se shodují, že by se takové jednání dalo považovat za týrání dítěte.
Maminko, zůstaň se mnou
Děti mají nekonečnou fantazii a v jejich světě může být skutečné cokoli. Strašením dětí vyvíjíme obrovský tlak na jejich psychiku a děti se mohou začít bát i v situacích, které by měly být naprosto normální. Není divu, že pak nechtějí usínat samy, nedokážou být samotné v místnosti a upínají se na rodiče. Následkem přehnaného strašení může být dítě docela nesamostatné a výjimkou není ani problém začlenění do kolektivu, následné poruchy chování, nebo dokonce noční pomočování.
Strašidla jen v pohádkách
Pokud čtete malým dětem pohádky, kde se vyskytují strašidla a pohádkové bytosti, mělo by se jim vysvětlovat, že jde především o symboliku dobra a zla, nikoli o reálné bytosti. Pokud dítě není ve věku, kdy by mohlo takové věci chápat, omezte se na příběhy, které nebudou děsivé a draky, čarodějnice, upíry a podobné postavy odložte až na pozdější věk.
Sledujte nás na sociálních sítích:
