K tomu, aby bylo nemožné popřít naše příbuzenství s opicemi, není třeba analýza DNA. Stačí se podívat na chování lidských batolat a mladých šimpanzů. Jejich chování a gesta jsou totiž z šestadevadesáti procent naprosto shodná. Potvrdili to teď vývojoví psychologové z Německa a Skotska.
Lidé umějí na rozdíl od ostatních velkých primátů hovořit. Ale než se naučí mluvit a dorozumívat s rodiči řečí, používají ke komunikaci stejná gesta jako gorily a šimpanzi.
Děti jako malé opičky?
Podle týmu psychologů ze Skotska a Německa používají jedno až dvouleté děti dvaapadesát různých gest, přičemž padesát z nich používají i šimpanzi a gorily.
„Divocí šimpanzi, gorily, bonobové a orangutani používají ke komunikaci každodenních potřeb gesta, ale dodnes nám v této řadě chyběl jeden lidoop – člověk. K analýze gest jsme použili stejný přístup u mladých šimpanzů i dětí, což bylo naprosto správné, protože děti jsou jen malé opice,“ tvrdí doktorka Catherine Hobaiter z University of St Andrews.
Přitom její tým, který srovnával chování mladých šimpanzů z Ugandy s chováním dětí z ugandských a německých rodin, očekával shodu v gestikulaci v mnohem menší míře.
„Byli jsme ohromeni, když jsme zjistili, kolik opičích gest používají děti,“ svěřila doktorka Hobaiter v rozhovoru pro deník The Telegraph.
Unikátní mávání
Ale tým také odhalil některé výrazné rozdíly. Třeba děti používají ukazování prstem daleko častěji než mladí šimpanzi, a třeba mávání na pozdrav je unikátní chování, které žádní jiní primáti neznají a toto gesto ani nechápou.
„Protože šimpanzi a lidé sdíleli společného předka před pěti až šesti miliony let, chtěli jsme vědět, zda naše evoluční dějiny komunikace odrážejí nějak vývoj člověka. Ačkoli si lidé vytvořili jazyk, zdá se, že stále chápeme také toto dědictví gest pocházejících z pravěkých dob a že tato gesta nadále hrají významnou roli v komunikaci do doby, než se člověk naučí řádně mluvit,“ dodala hlavní autorka výzkumu doktorka Verena Kersken z Univerzity v Göttingenu.
Sledujte nás na sociálních sítích:
