Komentáře k článku

Jsem matkou dcery s dow.syndromem a mohu rict,ze je to nejuzasnejsi clovek,ktereho znam a mam.

Mám zdravého ročního syna a vůbec si neumím předstvit jaké to musí mít. Ale všechny maminky, které mají mimořádné dítko obdivuji a myslím si, že udělali správně, když mu dali život.

Máme dceru už 25 let. Ani jednou mne nenapadlo přemýšlet o tom, že jí dáme do ústavu nebo týdenního stacionáře. Má své mouchy, ale to samé mohu říci i o jejich třech bratrech a nejstarší dceři.

Mela jsem pozit.test na ds ani na vterinu jsem nevahala ze bych si syna nenechala nesla jsem ani ma odber plodove vody nemelo to pro me vyznam a narodil se mi zdravy kluk ktery uz jde v listopadu do skolky

Lepší je děti nemít, ať zdravé. či postižené, jsou bohužel jen zlo a trápení

je to hodně smutné mít postižené dítě

Kluk je autista a když se občas manželka diví jak to nesu v klidu říkám jí a proč se mám nervovat je jinej ale neohrožuje ho to na životě, kdyby měl leukemii to je opravdu neštěstí to bych celé noci nespal. Je to záhul jako s každým dítětem co má njaký problém a někdy fakt hodně moc ale nemít ho si neumim představit.

smekám před všemi co mají postižené dítě a starají se o něho

Děti s DS jsou schopné do určité úrovně se něčemu naučit, ale rozhodně nesouhlasím, že jsou stejně vzdělatelné jako děti zdravé. Naprostý nesmysl! Je nutné říci, že většina z nich nikdy nedosáhne takové úrovně, že bude schopno žít bez dozoru jiných osob. Pro rodiče lidí s DS to znamená celoživotní zvýšený dozor a péči.

V té době, kdy se nedalo zjistit, že dítě se narodí poškozené nebo s downovým syndromem, že tedy bude mít o jeden chromozom navíc, bylo těchto dětí málo. Pokud se toto v rodině vyskytlo, další generace měla obavy, aby takové děti neměla. Vzpomínám si jen na jednu holčičku - tedy, když mně bylo šest, ona už měla osmnáct, ale chovala se jako holčička. Ovšem, tehdy ženy starší 36 let rodily jen zřídka. Pokud jsem dobře četla, tak DS se objevuje u starších rodiček. V současné době není výjimkou, že rodí starší i staré ženy. U žen starších 37 let, byla doporučováno vyšetření plodové vody. Nevím, jak je to dnes, ale zřejmě se tomuto vyšetření starší ženy nepodrobí anebo, přestože vědí, že se jim narodí dítě postižené s DS, donosí je, porodí a pak se o ně starají. Viděla jsem starší matku s dvojčaty, z nichž jedno vypadalo jako normální dítě a druhé mělo znaky DS. Na to nemusí být člověk lékař, to pozná každý. Oči, výraz obličeje, rty... Ať si dělá každý, co chce nebo co mu společnost povolí, ale já, osobně, bych postižené ditě na svět nepřivedla.I když, asi jsem měla štěstí, že jsem rodila mladá, obě děti zdravé a chytré.

Před pár lety jsem odjela do porodnice porodit naprosto zdravé dítě a ejhle i při té nejlepší péči v těhotenství v jedné z nejlepších poraden se nám narodil syn s DS. Takže žádná možnost výběru “ano” či “ne” v těhotenství. V porodnici se s námi po porodu tedy vůbec nepiplali,spíše naopak a opakovaně nabízeli ústavní péči, bylo to těžké období, ale nakonec jsme s manželem vše zvládli i přes zdravotní problémy syna. A výsledek, už teď vím, že v mnoha směrech bude lepší než zdravé dítě. Oni totiž na rozdíl od nás “normálních” neztratili tu obyčejnou, přirozenou radost ze života a já děkuji, že nás učí se znovu radovat i s prostých věcí. A vím, že i naši starší dceři už teď dokáže v některých věcech otevřít oči.

Znám dítě postiženéDS.Je velmi chytré a milé.

Nemám zkušenosti

Každý jsme nějaký