Narodit se jako prostřední či nejmladší dítě může být dost nevýhoda, když zrovna geny nepřejí inteligenci dotyčného jedince. Nejstarší z potomků totiž dostává od rodičů péči a pozornost, která zásadně ovlivní jeho jazykové schopnosti a verbální inteligenci. Prokázal to rozsáhlý výzkum psychologů z USA, Austrálie a Británie s tím, že v matematické inteligenci se to tolik neprojevuje.
Tým z univerzit v Houstonu, Sydney a Sheffieldu vyšetřoval pět tisíc dětí od narození do čtrnácti let věku. Pravidelně co dva roky byly zhodnoceny schopnosti ve čtení a verbální inteligence. V analýze pak bylo zohledněno, kdy se dítě narodilo. A z výsledků je jasné, že nejlepší výsledky měřených kognitivních funkcí měly děti prvorozené. Čím větší věkový rozdíl mezi sourozenci byl, tím hůře na tom mladší sourozenci byli. Neplatí to ale v matematice.
Handicap druhorozených
To podle autorů nasvědčuje tomu, že rozdíly v kognitivních schopnostech a verbální inteligenci sourozenců jsou ovlivněny chováním rodičů. Ti totiž svou pozorností a interakcí ovlivňují verbální inteligenci a schopnost číst, zatímco matematická inteligence je většinou ovlivněna výukou ve škole.
„Ačkoli se později narozené děti nenarodí s nevýhodou ve zdraví či vývoji, zjistili jsme, že rodiče nejsou schopni poskytnout jim stejnou míru kognitivní podpory, jakou poskytují svým prvorozeným potomkům,“ tvrdí autoři.
Nejmlaší jako maminčin mazánek?
Zajímavou souvislost mezi pořadím narození potomka a jeho vztahem k rodičům a ostatním sourozencům odhalili nedávno vědci také z Austrálie. Podle nich totiž platí, že ve většině rodin je nejmladší z potomků nejoblíbenější. Neplatí to absolutně, ale výrazně k tomu přispívá právě sám nejmladší ze sourozenců pocitem, že tím nejoblíbenějším skutečně je.
Nejmladší je samozřejmě nejneohrabanější a vyžaduje zpočátku nejvíc pozornosti a péče. Brzy začne mít tedy dojem, že je v rodině nejoblíbenějším a v tomto vnímání se dále utvrzuje. To mu dodá sebevědomí, takže si nakonec vytváří nejlepší vztah s rodiči. Ale je to zřejmě právě jeho vlastní víra a sebevědomí, co ovlivní to, že se tím nejoblíbenějším potomkem skutečně stane.
„Ve všech čtyřech našich modelech, když druhorozené dítě začalo samo sebe vnímat jako upřednostňované s ohledem na to, že bylo méně podrobováno disciplíně, matky i otcové přiznávali, že s ním mají lepší vztah,“ cituje autory deník The News.
Když dítě věří, že je oblíbené, zlepší se výrazně jeho vztah s rodiči. Což je logické. Dítě, které se cítí být odstrkované, jen stěží bude mít lepší vztah s těmi, kdo ho podle něj odstrkují.
Sledujte nás na sociálních sítích:
