Také se často setkáváte s dětmi, které se hlasitě v obchodech dožadují různých dobrot či hraček? V dopravních prostředcích křičí jako na lesy, skáčou po sedadlech, nebo na hřištích terorizují ostatní děti a rodiče tomu jen nečinně přihlížejí? Bohužel je tento obrázek k vidění čím dál, tím častěji.
Je to snad tím, že jsou jejich rodiče příliš tolerantní? Či jsou také nevychovaní a příšerné chování vlastních dětí nevidí, nebo na ně jednoduše nestačí?
Příliš volná výchova
Dnešní rodiče se snaží své děti vychovávat jinými metodami, než byli vychováváni oni sami. Dřívější model býval spíše o přísnosti a disciplíně. Dnes se snažíme děti naučit, aby prosazovaly svůj názor a byly zdravě sebevědomé. Ne každé z nich to ovšem chápe tak, jak si to představují rodiče. Výsledkem jsou pak hysterické záchvaty a nepřiměřené chování dítěte k dospělým, postrádající respekt.
Na vině je především absence jasných hranic a nedůslednost rodičů. Není špatné povzbuzovat dítě v tom, aby umělo říct, co si myslí a jaká jsou jeho přání, ale mělo by jasně vědět, kde mají jeho touhy a požadavky mantinel, za který už nesmí zajít.
Psychologové se bouří proti rodičům, kteří vychovávají své děti s přílišnou volností. Upozorňují na to, že dítě není schopno vnímat benevolenci jako něco, čeho si musí vážit, ale jako prostor pro to, aby si dělalo, co chce.
Nevychovaní rodiče
Bohužel se můžeme často setkat i se situací, kdy se dítě chová nevhodně a tak někdo přihlížející upozorní jeho rodiče. Ti ovšem místo, aby zasáhli, jen krčí rameny a situace je nezajímá. Připadá jim v pořádku.
„Byla jsem se synem v restauraci, abychom oslavili jeho narozeniny. Jako dárek dostal letadlo, které si moc přál. Nosil ho s sebou celý den, jenže venku na hřišti mu z něj nějaký kluk ulomil křídla. Náš malý to strašně obrečel. Šla jsem za jeho rodiči, kteří seděli u stolu a pili pivo. Když jsem jim oznámila, že jejich dítě zničilo tomu mému hračku a chtěla jsem to řešit, dělali, že mě nevidí. Usmívali se jeden na druhého a neřekli půl slova. Vzalo mi to dech,“ říká maminka Eva.
V tomto případě se u dítěte s nápravou setkáte jen těžko. V první řadě by nejspíš potřebovali převychovat rodiče. Jenže těm připadá jejich přístup v pořádku, chování svého potomka mnohdy považují za zábavné a náznaky svého okolí odmítají nebo ignorují. Tady je situace komplikovaná.
Zákon na výchovu spratků
Například ve Švédsku jsou dokonce zákony zakazující fyzické tresty na dětech. Je samozřejmé, že by se děti bít neměly, jenže jedno takové výchovné plácnutí přes zadek, může leckdy pomoci víc, než pouhá domluva. Švédský psycholog David Eberhard se o problémech vycházejících z nemožnosti přísné výchovy rozepisuje i ve své knize.
„Švédsko si vypěstovalo další generaci spratků a situace se stále zhoršuje,“ uvádí. Výsledkem jsou rodiče, kteří se snaží respektovat zákon a zároveň vychovávat své děti, tak, jak mohou, načež mládež, vědoma si ochranné ruky státu rodiče, ani jiné dospělé osoby v mnoha případech absolutně nerespektuje. Výsledkem je záškoláctví, agrese, žádný respekt. A rodiče mohou jen přihlížet.
Sledujte nás na sociálních sítích:
