Každému rodiči občas ujedou nervy. Dítě vyvede nějaký malér nebo jednoduše neposlouchá a vy se rozkřičíte? Ve své podstatě občasné zvýšení hlasu nemusí být na škodu. Pokud ale každý problém řešíte hlasitě, vystavujete se riziku, že vás v lepším případě dítě přestane vnímat, v tom horším z něj vychováte agresora nebo zakřiknuté dítko.
Zneužívání autority
Pokaždé, když dítě hubujete za něco, co provedlo špatně, snažte si zachovat chladnou hlavu. Mnoho rodičů příliš zneužívá toho, že nátlakem dostane dítě tam, kde ho chce mít. Pokud má na řešený problém dítě svůj názor, nechte ho vyslovit. Neburácejte na dítě „Mě to nezajímá! Něco jsem řekl/a a tak to bude!“. Pokud vám něco vadí, snažte se s dítětem prodiskutovat, proč to udělalo, a vysvětlete mu, proč by to dělat nemělo. Tím, že na něj budete křičet, vyvíjíte na dítě velký psychický nátlak. Když mu pak ani nedovolíte nic říct, cítí se zoufale a výsledkem může být po čase zakřiknuté, bojácné a nesebevědomé dítě. To přece nechcete.
Zbytečné vyhrožování
„Okamžitě to udělej nebo tě zabiju!“. Vy víte, že je to pouhá fráze, vyvolaná hněvem, ale dítě to tak chápat nemusí. Musíte si uvědomit, že chcete dítě naučit respektu a ne strachu. Vyhrožování a zloba vůči dítěti v něm vyvolává stavy úzkosti, strachu a smutku. U silnějších jedinců docílíte neustálým křikem toho, že vás přestanou časem poslouchat úplně. V momentě, kdy na ně začnete řvát, prostě vypnou a výsledek bude nulový.
Jak se do lesa volá…
Pokud se vám nepodaří dítě zlomit a vychovat z něj nesebevědomého tvorečka, plného strachu, může se nakonec vše otočit proti vám. Dítě si zvykne, že se doma neřeší nic po dobrém a začne vaše chování vnímat jako normální. S velkou pravděpodobností se ke svým kamarádům bude chovat stejně, jako vy k němu. Děti rodičů, které na ně často křičí, se v pozdějším věku často potýkají s šikanou, kde se nacházejí v roli agresora. Není divu. Jsou tak vychovaní.
Buďte fér
Snažte se na své děti zbytečně nekřičet a spíše se s nimi rozumně pobavte. Ale když už zlobí moc, jedním okřiknutím se svět nezboří. Má to i své výhody. Když dítě není zvyklé, že se na něj zvyšuje hlas, v momentě, kdy něco takového přijde, snáze pochopí, že to co provedlo, už bylo opravdu daleko za hranicí. Naučte své děti omluvit se, ale jděte mu příkladem a omluvte se také, když víte, že jste něco přehnali. Nezapomínejte, že jsou to pořád jenom děti. Podívejte se někdy na svět jejich očima. Je důležité ukázat jim směr, když se teprve všechno učí a přesně neví, co si mohou nebo nemohou dovolit. Je jen na vás, jakým směrem se bude chování vašeho dítěte ubírat.
Sledujte nás na sociálních sítích:
