Komentáře k článku

Zatím naše miminko spinká samo ve své postýlce :-) ale jsou mu dva měsíce ;-)

To záleži na každym, Honzik se chodí mazlit hned po probuzení

Mně to bylo velmi příjemné, když jsem někdy usínala s dítětem, bylo jen občas.*1*

Mám tři děti a každé je jiné. Jednomu je jedno kde spí, druhé by s námi rodiči v posteli nikdy nespalo a třetí s námi v posteli spalo do svých pěti let. A i teď, když je jí už skoro deset je šťastná, když může se mnou v noci spát.Takže můj názor je ten, že je vše naprosto individuální a každý má své potřeby a přání. Jako už ve všem. Vždy to musí všem stranám vyhovovat a nikdo se nesmí cítit odstrčený a nemilován.A já a můj muž se cítíme se svými dětmi v posteli úžasně spokojeně...;-)

Záleží na každém rodiči a dítěti. Syn s námi spal v ložnici do cca 2 let, ve své postýlce. Dnes je ve svém pokojíčku a spokojený. Občas, když se mu zdá špatný sen, přijde k nám a spí třeba chvíli u nás. Nebráníme mu v tom, ale je fakt, že takto se vyspíme my rodiče špatně. Takže já zastávám spíš pokojíček, ale nebráníme synovi (4,5 roku), aby přišel k nám nebo v naší posteli usínal s tím, že ho pak přeneseme.

Každé zdravé dítě začne mluvit ve třech letech. :-O

Naše malá spinká od narození s námi v posteli. Jsem více vyspalá a dítě je také spokojené.<3

Mame 4-leteho kluka a spi s nami v posteli. Vyspime se krasne vsichni a kluk je pohodovy i pres den.:-O

....šišmarjááá...tady je vidět, jak vyrůstá generace dětí "mamánků" absolutně nesamostatných a rozmazlených dětiček, které nedokáží ani usnout bez maminky za prdýlkou. Chudinky pak učitelky v mateřských školkách, protože takovéhle děti pak ječí, vztekají se, když je tam maminky nechají... Prostě generace tydítků a mamánků, neschopných být samostatní, ale hlavně že mají v ruce mobil :-) na to jsou skvělí, ale jinak hrůza.

Nevím, ale obě holky spaly od +- 13 měsíců ve svém pokojíčku - každé ráno vždycky přišly a huply nám do postele. Nemám dvojčata, holky jsou od sebe 8 let :-) ale prostě do roka ve své postýlce v naší ložnici a pak ve své postýlce ve svém pokoji. Dveře byly otevřené, večer jsem vždycky povídáním i hlazením uspávala - noční světýlko svítilo a pohoda, nebyl problém, vždycky chrupkaly v klidu a ráno se chodily mazlit k nám do postele... Nedovedu si představit spát s dítětem třeba do jeho 9ti let (takhle to má kamarádka a manžel spí v pokojíčku, protože 3 se v posteli prostě pořádně nevyspí)... Nehledě na jejich sexuální život .-) jasně že ten nemusí být jen v posteli, ale když si zvykli aby s nimi dítě usínalo, tak pak když se chtěli zvednout a jít si zasexovat někam jinam, tak dítě bylo hned vzhůru. Prostě jsem PRO spaní zvlášť ale ňuchňání v posteli po ránu a nebo večer před usnutím je fajn kdykoliv, ale spánek je základ a i to dítě se musí v klidu vyspat, stejně jako rodič a proto sardinky v posteli nee

Není přes to, když se dítě přitulí ke své matce :-)

záleží na věku a výchově zastávám názor dětský pokojíček

Jednoznačně spát dohromady a navzájem si dopřát pohodu ,klid , energii....velmi rychle vše uteče a už se ten čas nevrátí...mladí rodiče to tak nyní neberou- asi jsme byli stejní, ale nyní velmi lituji, ale velmi , že jsem si ten čas neužívala více...a spali jsme dohromady..spíše plno dalších věcí, které utekly a už se nevrátí...totiž práce a úklid a další blbosti - ty budou pořád, ale MALÉ děti jen krátký čas... a když vidím ,jak matky "krafají o blbostech" v McDon, dokonce s cigárem u pusy , a když ne s "kámoškama" , tak zírají do mobilu- tak nevím, proč vůbec děti mají..snad takovýchto "matek" je méně...

Jsem starší generace mám 3 děti a nechápu kdo vymyslel kočárky,že mamča nevidí na dítě.Mám syna a za 18měsíců po něm dvojčata.Když jsem s nimi jela ven dala jsem staršího syna k nim do kočárku a mohla jsem si v rámci možností s nimi"povídat" a viděla jsem co chtějí nebo potřebují.Večer jsem s nimi spala v pokoji,šla jsem po jejich usnutí ještě udělat nezbytně nutné věci.Když už byly děti větší postupně se střídaly u nás v postely,většinou to končilo"slisováním" a spaly jsme tam všichni.Vyspat se dobře jsem hodně dlouho neznala.Ted jim je přes 40 a radi na "sardinky"vzpomínáme.Občas to byly nervi občas legrace.

Souhlasím, že je to každého věc, nicméně já a manžel jsme pro spaní s dětmi. Oba máme v rodině dětskou náměsíčnost. Je to bezpečnější. Ale asi hlavní je ten nádherný pocit ležet v těsné blízkosti toho zázraku, poslouchat, jak spokojeně oddychuje, jak se směje ze spaní, probouzet se vedle něj a vidět jeho ranní úsměv. To je taková čirá radost, která v člověku navždy zůstává a z které čerpá v horších časech.

Syn spal v postýlce vedle mé postele, když začal chodit, přelézal ke mně. Svůj pokoj měl až v 5 letech a taky za mnou někdy ráno chodil. Ale on byl spáč, chodil spát po večerníčku a já jsem ještě něco dělala, jen jsem mu před spaním četla knížky.

Náš syn měl do 6 let postel u nás v ložnici a tak půlku noci strávil v naší posteli. Když začal spát ve svém pokoji, tak mi jeho pobyt pod mojí peřinou chyběl.

Děti 6 a 8 mají své postele ve společném pokojíku, kde usínají. Ještě do vánoc jsem je po pohádce uspávala, ale bylo to spíš kvůli mě, že jsem jim chtěla být blízko <3. Syn (8) se skoro každou noc cca v jednu vzbudí a přestěhuje se k nám do ložnice. Dcera (6) tu potřebu nemá a ani k nám spát nechodí, protože manžel chrápe a jí to prý ruší. Tak si říkám, že syn asi naši přítomnost potřebuje, tak ho u nás nechávám. Sám říká, že moc rád spí mezi mámou a tátou. Ráno proběhne místo budíku buzení psem a všichni jsou spokojený *4*

Podle mě děti do postele k rodičům nepatří. Každý má mít své soukromí a je i nebezpečné, aby dítě nebylo zalehnuto, což už se nejednou stalo. Přijít se ráno pomazlit, samozřejmě.. Ale spát každý sám. Mám 1,5 holčičku a spinká ve své postýlce vedle náší postele.

je jim7 a 6 a beze me by spát ani snad nešli...není nic lepšího, než se k nim přitulit a sát z nich lásku...nepopsatelnej pocit...