Komentáře k článku

Děti by měly spát ve své postýlce v blízkosti matky. Do pěti let. Později ve svém pokoji. Klid pro matku a pro dítě.

Vidím to na svém synovi, je klidnější, vyzařuje z něj pohoda.

Má kolegině nechává u sebe spát 13 letého syna. Myslíte si snad že jeto správné? Když už chce někomu v těchto věcech radit měl by to také více upřesnit a ne napsat 5 a více let.

jeden čas se to považovalo za naprosto nevhodné, jak se to mění

Zdravím ;-) s přítelem jsme se shodli, že naše dítko bude spinkat ve své postýlce již od narození. A je tomu tak, všichni jsme spokojení a jsem za to ráda <3 postýlku mám hned vedle postele ( namáčknutou ) takže nemám problém podat dudlík či flašku a s kojením taky nebyl problém, jak se napapal, dala sem dítko do postýlky. A každého je věc, jak to má doma :-p

Když jsem kdysi řešila, že syn spí se mnou v posteli (tak cca do dvou let), kamarádka, matka tří dospívajících dětí mi řekla: "Neřeš to, až bude v pubertě a na očích mu uvidíš, jak strašně jsi blbá, aspoň budeš mít na co vzpomínat." Synovi je 14, pochopitelně už dávno spí ve své posteli a já mám na co vzpomínat. Naštěstí na ten pohled pořád ještě čekám.

Mám dvě děti, které do určitého věku spaly v jedné posteli společně se mnou a mým manželem. A bylo to fajn, děti spaly spokojeně a my byli v klidu. Přiznám se, že bych neuměla dítě odložit už od miminka do vedlejšího pokoje. V ložnici jsem byla s dětmi v užším kontaktu, večer jsme četli pohádky a spokojeně usínali, někdy dokonce dříve než děti. ;-) Máme s manželem k dětem velice blízký vztah a několikrát se nám spaní v jedné posteli vyplatilo, především, když byly děti nemocné a nemoc se projevila v noci. Sama za sebe můžu říct, že to stálo za to obětovat trochu místa a pohodlí. Je příjemné vidět, když prckové usnou, spokojeně oddychují a nic jim nechybí. Děti rostou rychle a už nikdy se nedá vrátit čas, kdy se k nim tulíme, když jsou malí.