Zajímavou souvislost mezi pořadím narození potomka a jeho vztahem k rodičům a ostatním sourozencům odhalili vědci z Austrálie. Platí totiž, že ve většině rodin je nejmladší z potomků skutečně nejoblíbenější. Neplatí to absolutně, ale výrazně k tomu přispívá právě sám nejmladší ze sourozenců pocitem, že tím nejoblíbenějším skutečně je.
Nejmladší je samozřejmě nejneohrabanější a vyžaduje zpočátku nejvíc pozornosti a péče. Brzy začne mít tedy dojem, že je v rodině nejoblíbenějším a v tomto vnímání se dále utvrzuje. To mu dodá sebevědomí, takže si nakonec vytváří nejlepší vztah s rodiči. Ale je to zřejmě právě jeho vlastní víra a sebevědomí, co ovlivní to, že se tím nejoblíbenějším potomkem skutečně stane.
„Ve všech čtyřech našich modelech, když druhorozené dítě začalo samo sebe vnímat jako upřednostňované s ohledem na to, že bylo méně podrobováno disciplíně, matky i otcové přiznávali, že s ním mají lepší vztah,“ cituje autory deník The News.
Když dítě věří, že je oblíbené, zlepší se výrazně jeho vztah s rodiči. Což je logické. Dítě, které se cítí být odstrkované, jen stěží bude mít lepší vztah s těmi, kdo ho podle něj odstrkují.
Může za to brácha?
Ostatně podle odborníků se nevyplatí podceňovat ani vztahy mezi bratry a sestrami. Sourozenecké vztahy totiž výrazně ovlivňují chování během dospívání a v raném mládí. Čím jsou city a chování mezi sourozenci pozitivnější, tím lépe pak odolávají různým svodům a rizikovému chování v dospívání a rané dospělosti.
Doktorka Sarah Killoren z University of Missouri sledovala chování dospívajících v mexických rodinách, vztahy mezi sourozenci, jejich tendence k rizikovému chování a psychickým problémům a vývoj v pozdějších letech. Srovnala to s výzkumy s evropskými Američany a Afroameričany. Mexické rodiny si vybrala proto, že kulturně velmi podporují propojení uvnitř rodiny a vzájemnou závislost příbuzných. Děti takových rodin jsou podporovány k hlubším vztahům mezi sourozenci včetně aktivního fyzického kontaktu. To má přitom blahodárný vliv na rizikové chování v pubertě a rané dospělosti.
„Starší sourozenci, kteří mají pozitivní vztahy se svými mladšími sourozenci, měli nejméně depresivních symptomů a nejméně se účastnili rizikového chování. Všeobecně se však sourozenci s pozitivními vztahy věnovali méně rizikovému chování, zatímco sourozenci s negativními vztahy naopak výrazně více. A nejvíce se rizikovému sexuálnímu chování věnovali mladší sourozenci, kteří měli špatný vztah se starším sourozencem opačného pohlaví,“ tvrdí doktorka Killoren.
Sledujte nás na sociálních sítích:
