Označení maminčin synáček a tatínkova dceruška jsou podle sociálních psychologů z New Jersey mýty, které v praxi neplatí. Otcové totiž dávají přednost synům a matky dcerám. Nevědomě a minimálně při nakupování věcí pro potomky a utrácení za ně. Otcův synáček a maminčina dceruška platí kdykoli, když rodiče vytáhnou peněženku.
Muži totiž nevědomě utrácejí za syny více a matky zase za dcery. Ovšem většina rodičů to popře a ani si neuvědomuje. Vyplývá to však ze sledování výdajů s ohledem na jednotlivá pohlaví.
A když jsou rodiče vystaveni dilematu, koho zvolit, když můžou koupit jen jediné překvapení, otcové si vyberou syna a matky dceru.
„Ačkoli myšlenka, že rodiče můžou dávat přednost některým dětem, není nová, všichni známe označení maminčin synáček či tatínkova dceruška, většina rodičů bude silně popírat, že dává přednost jednomu z dětí. I když rodiče tvrdí, že nedávají přednost jednomu z dětí, neuvědomují si, že to dělají,“ tvrdí doktor Lambrianos Nikiforidis z New Yorku.
„Stereotypní chování při investování do dětí stejného pohlaví je způsobeno tím, že matky se prostě více vidí v dcerách a vnímají jejich potřeby, zatímco otcové zase v synech,“ vysvětluje doktorka Kristina Durante z Rutgers University v New Jersey.
Tatínkova holčička?
Ačkoli tátové utrácejí za své syny více peněz než za dcery, u časové investice už to tak docela neplatí. Označení „t
atínkova holčička“ totiž nevzniklo jako nezdravý stereotyp, ale odráží v lidské psychologii zakotvenou skutečnost, že otcové dcerám věnují jím více pozornosti, více citu i více času než synům.
Otcové mnohem častěji s dcerami používají také slov jako tvářičky, bříško, nožičky. S chlapci naopak volí slova jako nejlepší, vítěz a skvělé. Dcerám otcové také více zpívají a otevřeněji s nimi hovoří o emocích. Naopak se syny se hovoru o emocích vyhýbají.
Sledováním mozku otců také vyšlo najevo, že muži nejsilněji reagují na veselé tvářičky svých dcer, intenzivně to aktivuje centrum pro zpracování emocí, odměny a tvorbu hodnot. V případě synů u mužů naopak nejvíce vyvolá odezvu v mozku tvář s neutrálním výrazem – jakoby bez emocí. Mozek mužů je tak stereotypně výchovou programován, aby vnímal syny jako jedince bez projevování emocí.
„Fakt, že otcové zřejmě reagují s menší pozorností na emocionální potřeby chlapců, zřejmě navzdory nejlepším snahám, je významný objev. Umět ocenit emoce je totiž prospěšné a potřebné pro všechny, nikoli jen pro dcery,“ vysvětluje doktorka Jennifer Mascaro z Emory University v Atlantě.
Sledujte nás na sociálních sítích:
