Moderní generace rodičů věří, že stačí dítěti poskytovat jen dostatek lásky a vřelosti. Že není třeba stanovovat dětem hranice a řád a ty budou nejšťastnějšími tvory na světě. Psychologové z New Yorku s tím nesouhlasí. Podle nich tím vyroste generace nešťastníků. Dosavadní výzkumy vývojové psychologie totiž naznačují, že ačkoli je ideálním stylem rodičovství rovnováha mezi poskytováním lásky a nastavováním struktur v životě dítěte, řád je důležitější než láska a vřelost.
A to jednoduše proto, že zatímco mantinely v životě dítěti nikdo jiný nenastaví, vřelost a lásku mohou dostávat a poznávat také z jiných vztahů než z rodičovských. Doktorka Lisa Damour přiznává, že jsou láska a vřelost rodičů podstatné a rozhodně se nesnaží obhajovat ty typy rodičovství, kde tento prvek chybí, podle ní však není láska důležitější než nastavení struktury v životě malého člověka.
Čtyři typy rodičů
Doktorka Damour se zabývá dlouhodobě psychikou šťastných lidí a zkoumá také způsob, jak byli vychováváni. A prokázala jeden vědecky naprosto platný vztah. „Lidé, kteří jsou v dospělosti šťastní, jsou těmi, jimž rodiče včas nastavili hranice,“ tvrdí.
Vývojová psychologie rozlišuje čtyři základní typy rodičovství podle rovnováhy mezi strukturou a vřelostí.
Autoritativní rodičové poskytují dítěti velmi silnou strukturu a zároveň velmi vřelé city. Autoritářští rodičové poskytují dítěti velmi silnou strukturu, ale chladné city. Liberální rodičové nestanovují dětem příliš struktur, ale poskytují jim hodně vřelých citů. Lhostejní rodičové neposkytují dětem ani strukturu, ani city.
„
Děti a dospívající potřebují doma obojí, vřelost i strukturu. Některé dny se rodiče cítí více strukturovanými, jindy zase citovějšími. Je to směs obou kvalit, která je pro rodičovství ideální,“ vysvětluje doktorka Damour.
Láska versus hranice
Nicméně podle ní druhou nejlepší formou rodičovství není liberální, nýbrž autoritářská metoda výchovy. Dítě totiž může získat city a vřelost u kamarádů či jiných příslušníků rodiny, třeba prarodičů. Ale rodiče jim stanoví hranice, takže v dospělosti méně tápou v tom, co se životem.
„Děti si opravdu zaslouží, když se jim dostává vřelých citů doma, ale tyto děti a teenageři prosperují hlavně proto, že mají doma vysoká a jasná očekávání. Užívají si spoustu lásky doma, což je samozřejmě skvělá věc. Ale pak můžou tápat ve zvládání požadavků ve vnějším světě, pokud rodiče sami nestanovují pravidla a nemají určitá očekávání,“ vysvětluje doktorka Damour.
Samozřejmě nejhůře jsou na tom jedinci, o které rodiče nedbali vůbec, nestanovovali jim hranice a neprojevovali ani lásku.
Sledujte nás na sociálních sítích:
