Každá dvojice potřebuje místo, kde může zapomenout na starosti všedního dne. Ať už je to skromný koutek či honosná ložnice, vždy by se mělo jednat o soukromý prostor. Ale co s malými dětmi? Je dobré, že privátní místa rodičů pravidelně okupují?
Děti jsou nesporně tím nejkrásnějším dárkem vašeho spojení s partnerem. Ztělesňují podstatné části obou rodičů, jsou roztomilé a přímo stvořené k láskyplnému mazlení. Všechno ale má svoje pro a proti.
Kdy je vhodné zlozvyk tolerovat?
Děti intuitivně vycítí, co všechno si mohou dovolit a kam až se dá zajít. Proto je nutné vytyčit jim hranice, a to i ohledně spaní v posteli rodičů. Psychologové totiž upozorňují, že pokud jim v tomto ohledu budete až příliš vycházet vstříc, vzápětí vás svým chováním přivedou až k šílenství.
V prvních měsících po narození dítěte se předpokládá, že ho chcete mít co nejblíže u sebe, i když spíte. Je to tak i pohodlnější. Vždyť kdo touží několikrát za noc vstávat na kojení? Jenže ouha. Z neúmyslného nepochopení však rodiče nechávají své děti příliš dlouho ve vlastní ložnici. Když se potom pokusí uložit dítě do jiného pokoje, většinou to končí slzami a křikem, což může způsobit i partnerské problémy.
Správné návyky usnadňují život
Odborníci se proto shodují, že asi od čtyř let věku by mělo být dítě upozorňováno, že v ložnici nebo prostě jen v prostoru, který je vyhrazen dospělým, nechcete být rušeni. Menší děti (přibližně od dvou a půl let) můžete naučit, že je vhodné zaklepat, než vstoupí. Tím se připravují k zodpovědnému chování a v podstatě i samostatnosti.
„Jenže to se sice dobře řekne, ale hůř udělá. Syn měl vysoké horečky, já si ho přestěhovala do ložnice, abych nemusela trhnout hrůzou, co se děje v pokojíčku, a už to bylo. Teď mám problém dostat ho tam zpátky. A taky manžel si připadá jako na druhé koleji. Vyčítá mi, že nejsem dost důsledná. Připadá mi, že stojím někde uprostřed dvou problémů,“ krčí rameny čtenářka Adéla, s níž první polovina psychologů souhlasí, ta druhá nikoli.
Zdravý rozum a taktika. Co zabírá?
Někdo totiž tvrdí, že děti do šesti let podléhají mnoha strachům, a tak je vhodné netrápit je a vycházet jim vstříc, když jsou nemocné, mají obavy třeba z nástupu do mateřské školy a podobně, na druhou stranu se však objevují názory, že delší společné spaní nepřispívá k rozvoji dětské samostatnosti a vytváření hranic.
Každý by totiž měl mít svůj osobní prostor a hlavně ženy by neměly zaměňovat mateřství za manželství. Když tedy dítě v posteli, tak jen na omezený čas. Co dělat, pokud už je pozdě? Je nutné naučit svoji ratolest, že spaní v ložnici rodičů patří k výjimečným událostem. V tom vám pomohou pravidelné noční rituály (večeře, koupání, uložení do postýlky, přečtení pohádky, zapnutí tlumeného světla) a hlavně pevná vůle. Nečekejte, že hned druhý den bude po vašem.
Sledujte nás na sociálních sítích:
