Výchova dětí je tématem rodičů i odborníků prakticky odnepaměti. A tak není divu, že i tato oblast našeho života podléhala a stále podléhá nejrůznějším trendům. Ovšem některé jsou z pohledu dnešní doby dost šílené. Co se naši rodiče a prarodiče mohli o výchově těch nejmenších dočíst?
Hlavně žádné chování!
V roce 1911 vyšla příručka
A Handbook of Obstetric Nursing, ve které se novopečené maminky mohly například dozvědět, že své děťátko mají brát do rukou pouze v případě, když je přebalují, krmí nebo je jinak „
obstarávají“. Na nějaké další chování by měly rozhodně zapomenou, protože jinak své dítě velmi rozmazlí a vychovají z něj „
malého tyrana“ (doslovná citace).
Jen ho ignorujte!
To jistý John Watson šel ve svém dílku věnovaném výchově dětí ještě dál. V prevenci „rozmazlení“ miminka doporučuje jeho matce, aby dítěti nevěnovala mnoho pozornosti a příliš s ním nepřicházela do kontaktu. „Neobjímejte je, nelíbejte, nenechávejte je sedět na svém klíně. Ráno si s nimi potřeste rukou, a když splní nějaký složitý úkol, poplácejte je. Když už musíte, můžete jim dát lehký polibek na čelo na dobrou noc.“
Do klece s ním
Ve třicátých letech se odborníci začali zabývat otázkou, jak zajistit dostatečný přísun čerstvého vzduchu a slunečních paprsků i dětem, které vyrůstají v amerických městech, v mrakodrapech bez zahrady a zeleně. V té době spatřily světlo světa jakési klece, do kterých se miminko či batole zavřelo, a následně se zavěsily z okna. Dokonce bylo možné sehnat i takové modely, které měly záclonky, takže dítě mohlo být „venku“ prakticky celý den, aniž by jeho maminku rušil průvan z otevřeného okna…
Umývat, umývat, umývat!
Dětská hygiena je další oblastí, které se věnoval a věnuje velký prostor v odborných kruzích. V 50. letech se z čistoty u dětí stala jakási posedlost. Maminky je měly umývat až třikrát denně, neměly k nim pouštět nikoho cizího (a když, tak s rouškou přes ústa). Zcela nepředstavitelné bylo, že by miminko někdo kromě vlastních rodičů políbil. V roce 1959 jistý americký časopis pro matky doporučoval, že když už nebude zbytí a někdo přece jen zatouží dítko políbit, měl by se omezit na zátylek dítěte.
Krmit, či nekrmit?
Výživa je nikdy nekončící téma, co se péče o miminka týká. Dnes už víme, jak prospěšné je pro miminko kojení, ale nebylo tomu tak vždy. Americký lékař Walter Sackett nabídl v 60. letech maminkám ve své knize
Bringing Up Babies zajímavý návod, jak miminko krmit. První pevnou stravu v podobě obilné kaše doporučoval už 2. dne(!) života dítěte, od 2. týdne pak přidal zeleninu, ve 3. měsíci si podle něho mohou děti začít pochutnávat na vajíčkách či slanině a od 6. měsíce jim maminky mohou začít vařit kávu. Aby toho nebylo málo, rozhodně nedoporučoval, aby mámy k dítěti vstávaly v noci a krmily ho nebo chovaly. Uff...
Jdi na hanbu!
Myslíte, že bizarní nápady na výchovu či péči o miminko skončily někdy v 60. letech? Chyba lávky! V roce 1994 vyšla kniha To Spank Or Not to Spank amerického autora Johna Rosemonda, která se zaměřila především na trestání dětí. A který trest že se panu Rosemondovi zdá jako nejvhodnější? Zavřít dítě (starší 4 let) na 30 minut do koupelny, aby mohlo přemýšlet nad tím, co provedlo. A proč že do koupelny? Protože se tam dítko nijak nezabaví a bude se nudit.
Hlavně žádné polibky!
A aby toho nebylo málo, Američanka Charlotte Reznick přišla před pár lety (takže již v 21. století) s dílkem The Power of Your Child's Imagination, ve kterém jednoznačně odsuzuje polibky mezi matkou a dítětem, které jsou směřovány na ústa! Proč? Prý se jedná o erotogenní zónu a dítě, které navíc vidí, jak se na ústa líbá tatínek s maminkou, může být zmatené. O tom, jak krásné a nevinné jsou polibky mezi dítětem a maminkou, kniha z nějakého důvodu mlčí...
Sledujte nás na sociálních sítích:
