Západní společnost je tak posedlá vnější tělesnou schránkou a její krásou, že o svém těle a tvaru postavy začínají mluvit děti, které se sotva naučily pár slov. Britští vědci varují, že čtyřicet procent dětí ve věku dva až čtyři roky projevuje problémy s vnímáním vlastního těla, zabývá se vlastní hmotností, komentuje velikost proporcí a vyžaduje chválení za to, jak vypadá. Chválení a srovnávání s druhými je klíčem problému a morem, který zahltil většinu dospělé populace.
Rodiče se přitom domnívají, že poruchy příjmu potravy a vnímání vlastního těla se někoho tak malého týkat nemohou. To je ale veliký omyl. Posedlost postavou a vizáží je v západní společnosti tak chorobná, že se těmito tématy zabývají děti už jako batolata.
„Rodiče vnímají rané dětství jako věk nevinnosti, obdobím, kdy jsou děti zbaveny starostí o svou vizáž a tělo či sebevědomí. Nicméně aspekty vlastního vnímání těla jako zdravé sexuality, spokojenosti s tělem, přijetí svého těla a preference tělesných tvarů jsou ovlivněny rodinnými socializačními procesy už v době předškolního věku,“ tvrdí profesorka Janet Liechtyová z University of Illinois.
Podle ní přitom nejvíce škodí dětem rodiče, kteří neustále mají potřebu vyzdvihovat svého potomka na úkor ostatních. Ačkoli je to opak shazování dítěte, tohle chválení, že je holčička či chlapeček hezčí a milejší než ostatní, má na sebevědomí dítěte opačný vliv. Ujišťování rodiči zvyšuje nespokojenost se sebou a pocit nejistoty, dítě nastavuje tak, že se stává závislým na hodnocení druhých jako potvrzování vlastní hodnoty, a vytváření u něj posedlost dokonalou vizáží.
„Rodiče sami by měli pěstovat pozitivní přístup k tělu a vyzdvihovat, co dokáže, ne jak vypadá, vážit si svého těla a také pěstovat soucit a pochopení pro ostatní místo porovnávání se s nimi,“ míní Liechtyová.
Sledujte nás na sociálních sítích:
