Lidé se nerodí jako nekňubové, či rození baviči. Vědci po dvaceti letech výzkumu totiž neobjevili jediný gen, který by jasně určoval charakterové a mentální vlastnosti člověka. Debata, zda jsou tyto rysy vrozené, či získané výchovou, je zřejmě u konce. Jsou získané výchovou a vlivem prostředí.
„Já sám hledám takové geny už patnáct let a neobjevil jsem jediný,“ tvrdí profesor Robert Plomin z King’s College v Londýně.
Většina podobných studií se provádí na jednovaječných dvojčatech. Ta vznikla z jednoho vajíčka a jedné spermie. Mají tedy stejné geny. Pokud by vlastnosti byly ovlivněny geneticky, musela by dvojčata mít stejné vlastnosti, i když jsou po porodu rozdělena a vychovávána každé jinou rodinou. Jenže. Nemají. Vliv prostředí je mnohem větší než vliv genů a rozdělená dvojčata mají jinou povahu, jiné mentální vlastnosti a často i jiné výsledky ve škole.
A že není geneticky ovlivněna ani většina psychických nemocí, dokazují výzkumy týraných a zneužívaných dětí. V osmnácti má psychické potíže devadesát procent z nich. Sedmdesát procent týraných dětí v dospělosti týrá své děti.
„Co se přenáší po generace, nejsou geny určující charakter, ale vzorce chování z rodičů na dítě. Vše od hašteření po humor, jízlivé poznámky, úžasné vaření, bití, objímání, prchlivost,“ tvrdí profesor Plomin.
Co se moc ale moderním rodičům nebude hodit do krámu, je fakt, že ani porucha pozornosti a hyperaktivita ADHD není vrozená. Ale je ovlivněna právě prostředím, a to jak stylem výchovy, tak stravou, znečištěním a dalšími faktory prostředí. Nikoli však geny.
Sledujte nás na sociálních sítích:
