Malé prohřešky, které z nás rozhodně nedělají špatnou mámu

Kvůli čemu máme jako mámy nejčastěji naprosto zbytečně černé svědomí?

Že jsme na chvíli trochu sobecké

Sobeckost je něco, co bylo vždy součástí našich životů (u někoho více, u někoho méně). Tedy do narození potomka. Jenže některé věci nelze potlačit navždy. A tak se prostě občas stane, že zatímco dítko kdesi poletuje po bytě se suchým rohlíkem, vy si dopřáváte třeba sushi a své oblíbené bílé víno (jehož cena se blíží balíku značkových plen) s nohama na stole. Nebo strčíte dítě do ohrádky s oblíbenou stavebnicí a jdete se naložit na hodinku s knihou do vany. No a co! Občasné rozmazlování sebe sama je důležité. Kromě jiného nám pomáhá uchovat si zdravý rozum a motivaci nadále upřednostňovat potomkovy potřeby před svými.

Že někdy ujedeme ve výživě

„Tak tohle moje dítě nikdy jíst nebude!“ Poznáváte tohle předsevzetí z dob, kdy jste – ještě sama bezdětná – pozorovala některé mámy, jak nechají svého potomka baštit třeba studený párek se směšným podílem masa (navíc je to uzenina plná soli a konzervantů), sladkosti pocházející prakticky z chemické laboratoře a podobné „dobrůtky“, u nichž jste přísahala, že je vaše dítě nikdy nepozná, dokud mu nebude aspoň deset? Hm. Jenže někdy není čas vyvářet donekonečna bio obědy a večeře, občas prostě dítěti podstrčíte nějaký ten polotovar, který s radostí slupne. A vy pak zpochybňujete své mateřské schopnosti. Nemusíte. Pro jednou mu to vážně neublíží...

Že občas pořádně vybouchneme

Mámy jsou dnes přeci vyrovnané ženy, které s dětmi rozmlouvají klidným hlasem, vše jim trpělivě vysvětlují, zákazy, příkazy, křik, nedej bože plesknutí přes zadeček jsou jim metody naprosto cizí. Tak v teorii jistě. Jenže mámy jsou především jen lidé. A mají chyby a omezenou trpělivost jako každý jiný člověk. Proto se občas stane, že v některých situacích zařvou. Ano, i na vlastní dítko. Pokud se tak nestává často, nic se neděje, není třeba mít celý den výčitky svědomí. Tak jste ujela, no. Věřte, že váš potomek o tom za pár minut už ani nebude vědět.

Že nemáme rády všechny ty organizované aktivity

Možná patříte k maminkám, které nevýskají radostí z představy, že by už od několika týdnů mělo jejich miminko plavat, od dvou let se učit anglicky, chodit na keramiku, dramatický kroužek, tanec, fotbal, s ostatními dítky a maminkami navštěvovat mateřské centrum, zkrátka být někde organizované. Jenže jako by takovýto přístup byl v dnešní době něčím zastaralým, nemoderním. Spousta maminek se účastní s dětmi aktivit jen proto, že „se to nosí“ a všichni by koukali divně, kdyby se neúčastnily. Tak na něco takového zapomeňte. Mateřství se neměří tím, kolik kroužků batole navštěvuje. Nemusí vůbec žádný. A vy jste pořád skvělá máma.

Že dítěti občas zalžeme

Učíme své potomky, že lhát se nemá. Že upřímnost a pravdomluvnost jsou nejlepší strategie. Jiná věc je, že my samy víme, že tomu vždycky tak není (třeba milosrdné lži, že). A ještě jiná věc je, že někdy zalžeme i svému potomkovi. Přímo do jeho velkých, upřímných očí. Tak třeba když tvrdíme, že to autíčko na baterky, co vydává milion nejrůznějších zvuků a nepředvídatelně jezdí po celém bytě, je bohužel rozbité a už nikdy jezdit ani houkat nebude, zatímco baterie, jež jsme z něho vyndaly, leží v naší kapse. Nebo že tahle zmrzka je strašně pálivá a rozhodně by nikomu nemohla chutnat (a obrázek vanilky či čokolády na balení nenápadně zakrýváme prsty). Ano, občas si vypomůžeme lží. Není nutné se kvůli tomu hroutit.