Není to žádná velká věda (a přesto už to potvrdili i vědci) – babičky a dědečkové hrají v životech svých vnoučat nezastupitelnou roli. Pokud se z vás tedy již stala babička, máte před sebou důležitou životní roli. Tak si to nepokazte!
Jakých chyb (i když na první pohled malicherných) byste se jako prarodič měla vyvarovat?
Mluvit do výběru jména
Začneme ještě před samotným narozením vnučky či vnoučka. Pokud vás o to nastávající rodiče výslovně nepožádají, nezapojujte se do debat o tom, jak se miminko bude jmenovat. A poté, co se dovíte výsledek jejich rozhodování, nepronášejte věty typu: „Lucie, jo? No já jednu znala, ve druhé třídě mi ukradla svačinu a pak se z ní stala hrozná drbna, vždycky mi lezla na nervy a nikdy jsem ji neměla ráda! To jsem se tedy dočkala, že se tak bude jmenovat moje vnučka.“
Kupovat obří dárky bez souhlasu rodičů
Ano, prarodiče mají rozmazlovat, to vám nikdo nebere. Ale kupovat vše, o čem se vaše vnouče jen zmíní, včetně drahých darů, které si jeho rodiče třeba nemohou dovolit nebo které nechtějí, aby dítě mělo, je velká chyba. Že váš vnuk sní o iPadu/autu k osmnáctinám/dovolené apod., neznamená, že hned vyrazíte do obchodu a koupíte ho. Tohle jsou věci, které vždy musíte konzultovat s jeho rodiči!
Nutit dětem své názory
Výchova a styl, jímž rodiče vychovávají vaše vnoučata, je na nich. Vy už jste své děti vychovala, teď působíte spíše v roli rádkyně (na požádání). Nesnažte se vnoučata obrátit k obrazu svému. Samozřejmě jim můžete ukázat další obzory, názory a pohled na svět, ale k ničemu je nenuťte. A platí to i v době, kdy si už děti tvoří vlastní pohled na život, vlastní názory a snaží se o samostatné směřování.
Bojovat o přízeň
Nemá cenu si nic nalhávat – mezi prarodiči z obou stran se narozením společného vnoučete rozhoří tichá válka o „nejoblíbenější babičku“ a „nejoblíbenějšího dědečka“. A občas je to boj pěkně nečestný. Bohužel, odskákat to může nakonec nejvíc vnuk či vnučka, kteří stojí uprostřed a jsou neustále nuceni si vybírat a bojovat se špatným svědomím, že upřednostňují jednu stranu, ačkoli by vlastně neměli. Nenuťte je do ničeho takového.
Vyprávět nevhodné historky o rodičích
Je fajn občas vnoučeti připomenout, že i jeho rodiče byli dětmi, takže nebyli vždy tak vzorní, tiší, hodní a pracovití, jak se svému potomkovi občas snaží naznačit. Ale všeho s mírou! Hrozí totiž, že nevhodně zvolenými historkami podkopete autoritu rodičů a podpoříte dítě v rozhodnutí neposlouchat a vzpírat se („Však ty jsi to dělal/dělala taky!“).
Citově vydírat
„Jak myslíš, já už tady stejně dlouho nebudu...“ A podobné věty si rovnou zakažte. Ani vám se určitě nelíbí, když se vás někdo snaží vydírat a vyvolat ve vás – naprosto neopodstatněný – pocit viny.
Ignorovat zajetý jídelníček
Vaše vnoučata jsou vychovávána například i v tom, že sladkosti se jedí až po jídle a vždy jen v omezeném množství? Že se jim v jídelníčku téměř neobjevuje smažené jídlo? Tak to respektujte. Rozhodnutí o stravovacích návycích, jež si dítě do života nese, není na vás, ale na jeho rodičích.
Darovat zvířátko
„Když já bych tak moc chtěl pejska a naši mi ho nechtějí povolit. Babíííííí... Já se o něj vážně budu starat!“ A koukají na vás štěněcí oči – no kdo by odolal? Vy ovšem musíte. Zvíře jako dárek pouze s dovolením rodičů!
Vyzvídat o milostném životu
Jestliže je vaše vnouče v pubertě, respektujte jeho první milostné zážitky – nevyzvídejte a čekejte, zda se vám vnuk či vnučka sami svěří. Pak se nestavte do role soudce, ale pouze případného rádce. Nebo nabídněte podporu.
Vyjadřovat se hanlivě o rodičích
Zeť nebo snacha nemusejí být vašimi nejoblíbenějšími lidmi, ovšem jsou rodiče vašeho vnuka/vaší vnučky. A proto nikdy nezpochybňujte před dítětem jejich autoritu, nedávejte najevo své nepřátelství, nenadávejte na ně. Nikdy!
Sledujte nás na sociálních sítích:
