Mami, já ten sport prostě nenávidím!

Že je fyzická aktivita pro dítě důležitá, je neoddiskutovatelný fakt. Jenže pro některé se může stát i noční můrou. Možná i vy patříte k rodičům, kteří vypozorovali, že je jejich dítě z ničeho nic najednou hrozně nemocné přesně v den, kdy má trénink, že se z něho vrací ve špatné náladě, popřípadě vymyslí miliony neuvěřitelných důvodů, proč na něj nejít, nebo vám jeho kouč více či méně diplomaticky oznámí, že vaše dítko nechce v týmu už ani vidět – ne proto, že by snad nemělo talent, ale protože sabotuje všechno, co se dá.

Proč je to tak složité?

Za odporem dítěte ke sportu, především k tomu kolektivnímu, může stát několik věcí. Tak především se mu mohou všechna ta pravidla zdát příliš složitá a po prvním vysvětlení je jednoduše nepochopí. Jenže před tělocvičnou plnou spoluhráčů, kteří se tváří, že chápou každé pravidlo, se to ostýchají přiznat. Na hřišti se jim pak příliš nevede, za což jejich obliba u kamarádů zrovna nestoupá, takže pak docházejí k nejjednoduššímu závěru – nejlepší bude se podobným aktivitám vyhnout úplně. (Čtěte také: Děti přivádějí rodiče k šílenství)

To, že vaše dítě hned neporozumí, kdy kopat rohový kop, jak poznat zakázané uvolnění nebo co je to touchdown, není nic špatného nebo neobvyklého. Vzpomeňte si na sebe, jak dlouho vám trvalo, než jste začali chápat, proč váš partner při fotbalovém přenosu používá slova jako šestnáctka, šlapák nebo offside. Zkrátka člověku trvá poměrně dlouho, než se v často složitých pravidlech kolektivních sportů zorientuje. Proto není možné čekat od dítěte (a bohužel to někteří trenéři předpokládají), že se po desetiminutové instruktáži stane v daném sportovním odvětví expertem. Zkuste tedy zjistit, zda nespočívá nechuť vašeho dítka sportovat právě v tomhle problému. Pokud ano, je to vlastně docela snadné – nastudujete pravidla a budete vysvětlovat, až se z vás bude kouřit.

Výsměch a málo chvály

Samozřejmě ani pochopení pravidel nemusí ještě znamenat, že vaše dítě ke kolektivnímu sportu přilne. Možná je na vině nějaký nepříjemný zážitek, který má s daným sportem spojený. Děti mezi sebou obecně rády soutěží, takže pokud je například vaše dítě v očích svých spoluhráčů viníkem prohry, rozhodně mu to jen tak neodpustí. A komu by se chtělo pokračovat v aktivitě, při které mu okolí neustále nadává či se posmívá? Někdy situaci nepomohou ani trenéři – váš potomek udělá při hře chybu, za což si pak vyslouží napomenutí (nezřídka v podobě desetiminutového a zesměšňujícího proslovu) před celým družstvem. To na sebevědomí také nepřidá. A možná byste měli zpytovat svědomí i vy – nedopustili jste se třeba jen tak v legraci nějaké nepříliš lichotivé poznámky na adresu sportovního výkonu svého dítěte? Nevyzdvihovali jste po odehraném zápase (bezpochyby obdivuhodný) výkon jeho spoluhráče a na chválu vlastního potomka trochu pozapomněli, či ji odbyli několika slovy? (Čtěte také: Rodiče lžou dětem častěji, než si uvědomují)

Zkrátka tohle všechno dokáže dítěti sport hodně znepříjemnit. Zkuste dítě znovu motivovat, chvalte, jak jen to jde, rozebírejte s ním zápas stále dokola, a i kdyby to nebyla tak úplně pravda, dejte mu pocit, že je jediný z celého mužstva, kdo to opravdu umí. Pokud nezabere ani tohle, přemýšlejte o jiném sportu nebo alespoň o jiném družstvu, kde dítě začne „s čistým štítem“.

Ten pravý sport

Možná vaše dítě také nepodává ty nejlepší výkony jednoduše proto, že jste mu nevybrali ten správný sport. Řada rodičů totiž dojde k poměrně rychlému závěru – když je to kluk, bude hrát fotbal nebo hokej, když holka, bude tancovat nebo dělat gymnastiku. Přitom každý sport vyžaduje od hráče něco jiného – sílu, mrštnost, pružnost, rychlost... A podle toho, v jaké oblasti vaše dítko vyniká, byste mu také měli vybrat sportovní aktivitu. Možná budete chvíli zkoušet různá odvětví, ale pokud na konci vaší snahy bude spokojené dítě, v němž jste probudili lásku ke sportu, určitě to za to stojí.

Rovněž byste měli zvážit, zda je vaše dítě týmový hráč, nebo spíše sólista. Zda bude „dýchat za družstvo“, nebo se bude spíše snažit porazit soupeře úplně samo. Jestliže máte doma spíše ten druhý typ dítěte, najděte mu odpovídající sport – nekolektivních aktivit je celá řada, ať už se jedná o plavání, cyklistiku, lyžování, běhání, gymnastiku, tenis, golf a další.

Někdy však nepomůže nic a sport se pro dítě stává skoro traumatizujícím. Pak není dobré lámat věc přes koleno a potomka do fyzické aktivity násilím nutit. Nejspíš vás ale čeká nelehká úloha – budete muset svému potomkovi zajistit aktivitu sami. Choďte na výlety, do bazénu, hrajte si s ním na honěnou, skákejte spolu přes švihadlo, uspořádejte doma taneční soutěž, zkrátka možností je víc než dost. Rozhodně ale na pohyb u dítěte nerezignujte – je pro jeho zdravý vývin důležitý a jednou byste si mohli vyčítat, že jste se vzdali.
TIP Bety: Nevíte si rady s žádostí o přídavky na děti? Nevyznáte se, kdo a za jakých podmínek má na ně nárok? Zeptejte se ZDARMA naší sociální pracovnice Vlaďky v její on-line poradně