Komentáře k článku

<3Mám kocourka, je mu 14 let. Má mě tak rád, řekla bych, že je na mně až fixovaný, že když někam na pár dní odjedu a hlídá ho dcera, tak je schopen kolik dní žalem nejíst. Je to moje zlatíčko veliké, samozřejmě umí i zlobit, ale kdo je jen hodný, že, to by byla nuda. Kočky mají city a kdo napíše, že ne, tak kočku nikdy neměl.*16*

Měla jsem andulku (krásných 17 let) a ta poznala, když jsem odemykala hlavní vchod domu, kde jsme bydleli ve třetím patře a křičela na celé kolo, dokud jsem nebyla opravdu doma. Mělo to své nevýhody - máma vždy věděla, že už (nebo konečně) jdu domů... Asi jsme jí nebyli lhostejní... :-)

Není pravda, co se zde píše o kočkách. Jsou naprosto stejně věrné a přátelské jako psi. Mám obrovskou zkušenost. Můj kocour Mikeš je toho obrovským příkladem. Hledá mě a teskní, když odejdu na jeden den z domova, chová se jako dítě, uspávám ho jako dítě. Na lov chodí, ale obrovsky rád se vrací domů, do mé náruče. Hladí mě pacičkou jako rukou, používá pacičky jako ruce!! Stejně tak i jazyk. To pes nedělá, svého pána nehladí, jen líže. Můj kocour také když se chová, chytá mi svoji pacičkou moji dlaň, jako dlaní.... to je neuvěřitelný jev.... takže kočka je naprosto na stejné úrovni, co se týká přátelství a věrnosti!!! To každopádně. A nějaké mýty, že jsou kočky své, panovačné, chladné je naprostý nesmysl. Můj kocour přijde z venku, z toulek na zavolání svého jména, vždy a rád.

pejsci jsou nejvěrnější kamarádi

Mám kočku. Je to dost tvrdohlavý tvor. Dřív jsem měla kočku nalezence a ta byla hodně vděčná za to, že jsem se jí ujala a dávala to patřičně najevo.

Máme doma kocoura Markýze a bydlíme v hájovně 3 km. od hlavní silnice a každý den mě čeká u stanice busu když se vracím ze školy.

Kočičky umí milovat své lidi stejně jako pejsci, ať si říká kdo chce, co chce. Kočička na mne čekává, když se vracím domů, otáčí se na záda a nechá se hladit na bříšku, má radost, že jsem doma. Pejsek na mne radostí skáče, kočička neobtěžuje, jen čeká, že ji na tom bříšku pošimrám. Kočičky přicházejí také na zavolání, a když vidí, že jdu ze zahrady domů, závodí, kdo bude dříve u dveří. Je to tak, když se vracím domů, nečeká u vrátek pejsek, ale kočičky, pejsek mne musí slyšet, aby mne přiběhl přivítat, kočičky ví, že se vracím už s předstihem. Věděly by to, kdybych jim byla lhostejná? O jiných projevech jejích lásky ani nemluvím. Když si na zahradě na chvíli sednu, mám hned na klíně kočičku a u nohy pejska a ostatní kočičky sedí kolem.

Muj kralik je totalne tupej, neslyší ani ja jmeno a vrci i kdyz mu dávám zradlo*8*

Nevim kdo takovy vyzkum provadel,aby to s jistotou vyhodnotil, protoze vyzkumy byly ruzne s ruznymi zavery a jak si ten kdo tenhle clanek napsal muze dovolit napsat s takou jistotou o citu zvirat. Snad ten ted,kdo je nechoval, nebo nebral v potaz ruzne vyzkumy, protoze i papousci dokazou byt empaticti, kor ti,kteri jsou ochoceni. Ne proto,ze se neboji, ale proto,ze opravdu s clovekem, kt. je ma rad citi. Jsou dolezene i pripady,kdy papousek zachranil zivot, staci se podivat na internetu a kocky maji taky hluboke citeni. A vim o cem mluvim, protoze jsem veterinarka, tak nepiste s takovou jistotou verejnosti