Každý z nás se čas od času necítí úplně nejlépe, na tom není nic zvláštního. Pokud jste ale na dně příliš dlouho a vaše sebevědomí by potřebovalo zase trochu povzbudit, pak je potřeba změnit svůj styl myšlení.
Třiadvacetiletý influencer, který vydělává ročně více než vy. Kamarádka, která dokázala na mateřské vydat román. Nebo kamarád, který se stará o svou nemocnou matku, a přesto si na vás dokáže udělat čas. Občas se dostaneme do bodu, kdy se ptáme sami sebe, jak to dělají ostatní, že zvládnou tolik věcí.
Že se občas cítíme „méněcenní“, není nic neobvyklého a není to důvod k tomu, abyste hned hledali kontakt na odborníka. Stačí totiž přestat pochybovat o sobě, ale zamyslet se raději nad vlastními hodnotami a životním stylem. Následující způsob myšlení vám v tom může pomoci.
Co je vlastně dobře?
Předpokladem toho, že se necítíme sebejistě, je to, že existuje nějaká naše představa toho, co je „dobře“? Ale co přesně to je? A kdo to určuje? (A koho to zajímá?) Postupem času a existencí ve společnosti nasbíráme představy a očekávání, jací bychom měli být. Úspěšná, šťastně vdaná, doma uklizeno, dítě nejpozději v 35 letech. A když náhodou ani po třech letech v zaměstnání na kariérním žebříčku nepostoupíme, nehrajeme perfektně alespoň na jeden hudební nástroj, pravidelně nesportujeme a nepřečteme dvě knihy za měsíc, máme pocit, že děláme všechno špatně.
Ve skutečnosti jsou všechny naše požadavky na sebe sama nesmysly. Nikdo z nás netuší, jaký je jeho smysl života – tak si nějaký vymyslíme (mnohdy i kolektivně) a určíme tak, co je dobré a co špatné. Faktem ale je, že nic takového, jako objektivní měřítko dobra, neexistuje. Každý jsme jiný a naše jedinečnost je to, čím můžeme přispět tomuto světu. Takže být fakt dost dobrý je v podání každého z nás něco jiného.
Nedokonalost z vás dělá dobrého člověka
Psychoanalytik Donald Winnicott rozvinul na základě svého výzkumu teorii „dobré matky“. Hlavní myšlenkou je, že matky, které dělají chyby, jsou ve skutečnosti mnohem lepšími matkami než ty rádoby dokonalé. Udělat a přiznat chybu je sympatičtější než se tvářit, že žádné neděláme.
Neznamená to ale, že byste měli odteď dělat jednu chybu za druhou. Znamená to je, že nemusíme být dokonalí, abychom mohli být sebevědomí. Většinou jsou naše chyby krokem vpřed, i když se kvůli nim zlobíme.
Nejste odrazem majetku ani úspěchu
Většina z nás je v práci nahraditelná, stejně tak může v našem bytě bydlet kdokoli jiný a vlastnit stejné věci, které vlastníme my. Ale nikdo nedokáže povzbudit tým jako vy, nikdo neumí naslouchat kamarádce jako vy a nikdo nebude pro vaše děti lepší mámou než vy. Naše osobnost je to, co nás dělá jedinečnými. To, jak vnímáme, cítíme, reagujeme a komunikujeme – to jsme my. A to bez ohledu na to, čím se živíme nebo co vlastníme.
Buďte svůj nejlepší přítel
Až vám bude zase „nejhůř“, mluvte k sobě jako ke svému nejlepšímu příteli. Co byste mu poradili? A byli byste na něj stejně tvrdí jako jste teď na sebe?
Zdroj: psychology today, https://www.verywellmind.com/how-to-boost-your-self-confidence-4163098, https://www.nhs.uk/mental-health/self-help/tips-and-support/raise-low-self-esteem/
Sledujte nás na sociálních sítích:
