Brazilští vědci mají další důkaz o rizicích životního stylu, v jehož rámci lidé vynechávají snídani a večeří pozdě před odchodem do postele. Jedinci, kteří se takto stravují, mají pětkrát menší šanci, že přežijí infarkt srdce. Stále častěji se tak jeví jako pravdivé tvrzení, že je ideální konzumaci potravy přesunout na několik málo hodin od probuzení do odpoledne.
Podle některých dalších výzkumů je totiž ideální, když člověk dokáže konzumaci potravy smrštit do zhruba osmihodinového denního okna, přičemž první jídlo začne jíst brzy po probuzení.
Snídaně zachrání život?
A vědci ze São Paula prokázali, že lidé, kteří často vynechávají snídaně a jedí večeři pozdě večer do dvou hodin před odchodem do postele, mnohem častěji umírají, když utrpí infarkt. Naopak lidé, kteří snídají a večeří déle než dvě hodiny před usnutím, infarkt mnohem častěji přežijí
„Výživa je relativně nenákladná a snadná cesta ke zlepšení životního stylu a prognózy přežití,“ tvrdí doktor Marcos Minicucci ze Státní univerzity v São Paulu.
Kolik jídel je tak akorát
Odborníci se také poslední dobou stavějí proti nápadu pojídat po celý den od probuzení do usnutí mnoho malých porcí jídla. Podle Jenny Maccionchiové z University of Sussex je vícenásobná konzumace jídla během dne velkou novinkou v rámci evoluce. Vlastně jen v tisícinách procent celé vývojové dráhy člověka – poslední dvě staletí. V pravěku, starověku a zřejmě i středověku většina denního příjmu zahrnovala jedno či maximálně dvě velká jídla. Kvůli technologické revoluci a potřebě pravidelné pracovní doby a vyšší výkonosti práce začali lidé jíst pravidelně v menších porcích, aby mělo tělo konstantní přísun energie. Jenže ne vše v těle probíhá v takovém režimu ideálně.
„Většina z nás průběžně během dne něco zobe, místo aby jedla v přesně určených časech, což znamená, že se neustále krmíme šestnáct hodin v kuse,“ tvrdí Maccionchi tím, že tělo prodělává dva stavy – hlad a nasycení.
Nonstop zánět
Metabolicky aktivní je v čase nasycení, kdy je také velmi aktivní imunitní systém závislý na střevech. A právě obranyschopnost zahajuje zánětlivou reakci při přenosu živin ze střev do krve. Zánětlivá reakce je normální obranou těla před infekcí (škodlivými střevními bakteriemi) a zraněním při působení stresorů. Vstřebávání živin je pak fyziologickým stresem, na který imunita reaguje zvýšením aktivity bílých krvinek a produkcí zánětlivých látek. Výsledkem neustálého zobání je tedy nonstop zánětlivá reakce v těle.
„Konstantní konzumace může vyústit v chronický zánět a přispět k rozvoji diabetu typu 2,“ tvrdí autorka v článku pro deník The Sun.
Kobliha versus jablko
Přitom je také podstatné, jaké živiny člověk konzumuje. Pokud je to strava pestrá na zeleninu, bylinky, koření a ořechy, pak se při vstřebávání do krve dostává také mnoho antioxidantů, které zánětlivou reakci výrazně ztlumí. Když člověk ale spořádá nasycené tuky a jednoduché cukry, zánět naopak podpoří. Je tedy obrovský rozdíl, jestli člověk pozře koblihu, nebo jablko. A to nejen v obsahu vázané energie, ale také v celkové výživové hodnotě.
Snížení míry zánětů v těle a fyziologického stresu trávení je nezbytné nejen pro prevenci onemocnění srdce a cév či diabetu, ale také pro zpomalení stárnutí.
Sledujte nás na sociálních sítích:
