Když čekáme miminko, většinou říkáme, že je nám jedno, jakého bude pohlaví, hlavně, když bude zdravé a bude mít všechny končetiny a prsty na nich. Jenže už nikdo nepočítá s tím, že jim právě jejich končetiny nebo zdravé tělo, může začít jednoho dne připadat jako parazit, kterého se musí zbavit.
„Věděl jsem, že ta ruka mi nepatří“
Vzácná porucha tělesné integrity (Body Integrity Identity Disorder, BIID) je závažné onemocnění, které se projevuje nespokojeností se stavem vlastního těla.
Pacienti trpící touto poruchou touží po zbavení se vlastních končetin nebo po trvalé paralyzaci části těla. Inklinuje k sebepoškozování, které může přerůst až v amputaci některé z končetin, kterou si sami provedou. Postižení se také pokoušejí přivodit si taková zranění, po němž by byli navždy upoutáni na invalidní vozík.
Při podrobnějším hledání narazíte na internetu na fórum, kde několik málo lidí podobné touhy řeší mezi sebou a vzájemně si vyslovují podporu. Není to však záležitost dalekých končin, několik lidí s podobným syndromem žije i v Čechách.
S touto poruchou se potýkal i jistý Američan jménem Josh. Jeho touhy byly natolik silné, že se o ruku sám dobrovolně připravil.
„Už od dětství jsem věděl, že moje levá ruka nepatří k mému tělu. Jako bych se narodil s kusem někoho jiného. Nenáviděl jsem ji a toužil se jí zbavit. Věděl jsem, že jakmile to udělám, budu mít klid. Prosil jsem lékaře, ale ty s tím nechtěli mít nic společného. Nikdo mě nechápal. Tak jsem strčil ruku do sněžné frézy. Zranění byla velká, ale jakmile jsem ruku uviděl, okamžitě se mi ulevilo. Nakonec mi ji lékaři vzít museli. Od té doby mám klid. Nebyla prostě moje. Nechtěl jsem ji,“ řekl.
Sexuální touha? Už ne
Kdysi se syndrom BIID označoval názvem apotemnofílie, jež se vyznačovala sexuálním vzrušením při představě nebo provedení amputace končetin na někom druhém. Syndrom BIID se od apotemnofílie liší tím, že nemá pranic společného s uspokojením vlastní sexuality.
„Když mi bylo sedm, potkala jsem dívku, která měla ochrnuté nohy a jezdila na vozíčku. Od té doby jsem si s podobnou myšlenkou pohrávala čím dál, tím častěji. Touha po usednutí na vozík byla tak veliká, že jsem si jeden pořídila a aby byl efekt dokonalý, odstěhovala jsem se do jiného města, abych nemusela nikomu vysvětlovat, proč musím vozík najednou používat. Lidé už to o mně ale vědí a někteří mi na rovinu řekli, že si myslí, že jsem blázen. Já ten pocit ale nemám. Jen prostě nechci používat spodní polovinu těla. Nevyhovuje mi to,“ vysvětluje na jednom z internetových portálů žena s přezdívkou Bella.
Odkud to pramení?
Lékaři se shodují, že k amputacím a devastacím končetin dochází nejčastěji nad levým kolenem. Je to proto, že noha je často dobře přístupná a levá z důvodu, že toto onemocnění vzniká v pravé mozkové hemisféře, a tak jsou nejčastěji za parazitující označovány právě levostranné končetiny. Neví se však, proč tento syndrom vzniká. Co je jeho spouštěčem.
Na syndrom BIID neexistuje dosud žádná konkrétní léčba. Využívá se však kognitivní behaviorální terapie, antidepresiv, někdy lékaři přistoupí k samotné amputaci obtěžující končetiny.
Sledujte nás na sociálních sítích:
