Rozhodování může být někdy stresující a děsivé. Vědět, co nám obvykle ztěžuje rozhodování, by tak mohlo být někdy víc než užitečné.
Předně dobrá zpráva: Nemusíme se přehnaně bát, že uděláme zdánlivě špatná nebo ne příliš moudrá rozhodnutí. Sotva nějaké naše rozhodnutí bude mít katastrofální, trvalé nebo nezvladatelné následky – pokud nás nebude stát život. Samozřejmě se tu a tam můžeme rozhodnout pro něco, co nám znepříjemní život. To nám způsobuje potíže, které bychom si raději ušetřili. Ale s tím si poradíme.
Těžké časy jsou nevyhnutelnou součástí našeho poměrně dlouhého života. A to, že je nám umožněno převzít odpovědnost za jedno nebo druhé prostřednictvím rozhodnutí, je v podstatě výsada: protože to ukazuje, že máme alespoň určitou míru svobody a možnost se vyjádřit.
Při rozhodování však existují určitá úskalí, která nám mohou bránit v rozhodování s největší možnou svobodou a moudrostí. Znalost těchto pastí nám může ušetřit pár bolestivých lekcí. Nebo nám alespoň dají větší pocit kontroly v okamžiku rozhodování.
Podvědomě volíme jasné věci
Většina lidí má obecně tendenci volit něco známého spíše než něco neznámého. Z hlediska evoluční biologie má tato strategie jasné výhody: pouštět se do neznámých oblastí s sebou neslo riziko hladovění nebo umrznutí. Sníst neznámé ovoce může znamenat otravu. Pokud nebylo naléhavě nutné opustit známé životní prostředí, bylo bezpečnější a moudřejší tam zůstat. To může částečně platit i dnes.
Naštěstí nám v našem moderním světě nehrozí smrtelné nebezpečí na každém rohu. Spíše vás svět zve ke zkoušení a objevování nových věcí. Rozhodnutí, která musíme učinit, nejsou obvykle tak o zajištění našeho přežití, jako o dosažení nejvyšší možné kvality života a maximální spokojenosti.
To znamená, že kdykoli stojíme před rozhodnutím, které zahrnuje změnu něčeho v našem životě, může mít smysl velmi pečlivě zpochybňovat své důvody. Necháme-li vše při starém, bude to mít vždy bonusový bod v našem mozku, protože to znamená, že přežijeme. Ale pokud to je vše, co mluví proti změně, proti neznámu, plýtváme svobodou a příležitostmi, které nám současný svět nabízí.
Své rozhodnutí zakládáte na tom, co se líbí ostatním
Protože jsme vysoce společenští tvorové, je pro nás prakticky nemožné nebrat v našich rozhodnutích ohled na názory nebo příklady jiných lidí. Nevadí, nemusíme. Pokud se však soustředíme pouze na to, co dělají ostatní nebo co se ostatním líbí, vzdáváme se části své identity. Protože jak se lišíme, když se orientujeme jen na ostatní?
To znamená, že stojí za to se na ně zaměřit, pokud jde o rozhodnutí, díky kterým jsou jiní lidé šťastní nebo která mnozí jiní dělají stejným způsobem jako my. Je to náhoda, že se to tak děje? Nebo jsme své vlastní osobnosti a hlasu věnovali menší pozornost než hlasům ostatních?
Nedáváte si dostatek času
Čím těžší je pro nás rozhodnutí, tím rychleji ho většinou chceme udělat – pokud je něco otevřené, těžko to neseme. Někdy však možná ještě nejsme připraveni se rozhodnout. Pokud si pak dáme trochu času, buď se může stát něco, co nám rozhodování usnadní, nebo si ujasníme procesy v našem podvědomí. Možná si ve spánku hrajeme s různými možnostmi a tím získáváme vhled nebo lepší přístup ke svým pocitům.
To znamená: Kdykoli se cítíme hnáni k rozhodnutí, ke kterému jsme ještě nedozráli, může nám snad prospět, když rozhodnutí odložíme a budeme mu věnovat co nejmenší pozornost.
Ztratíte se v myšlenkách
Mnoho lidí se cítí nejpohodlněji, když mohou logicky odvodit rozhodnutí a racionálně je zdůvodnit. Naše mysl však není jediným – ani vždy nejlepším – zdrojem, který můžeme použít k rozhodování. Naše intuice a pocity jsou cenným kompasem, zvláště když činíme velmi složitá rozhodnutí. Stejně tak výměna myšlenek s jinými lidmi nás může obohatit a pomoci nám dostat se z našeho duševního labyrintu, protože ukazuje alternativní perspektivy.
To znamená: Zejména pokud výčet kladů a záporů hovoří jasně, nebo se fakta jeví jako jasná, ale přesto se nedokážeme přimět k příslušnému rozhodnutí, je pravděpodobně vhodné odvrátit pohled od seznamu. Obvykle je nejužitečnější, když si o věci promluvíme s někým, komu důvěřujeme – často nám to nejen umožní zjistit, jak věc vidí on, ale také si lépe uvědomíme své vlastní pocity.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
