Nepohodlné pravdy o životě

Ustláno na růžích nemá (bohužel) nikdo z nás. Občas se dějí věci, které vytěsníme z hlavy velmi rádi a velmi rychle. Ve správném úhlu nás mohou ale nakonec obohatit.

Život je nespravedlivý

Věci jsou nespravedlivé hned od chvíle, kdy se narodíme. Jsme na světě, aniž by se nás kdokoli zeptal, a nemůžeme si ani vybrat svou výchozí pozici. Někteří začínají život ve vynikajících podmínkách, které jim dávají veškerou svobodu se rozvíjet – a jiní vyrůstají v těch nejdrsnějších podmínkách, které je nutí bojovat o pouhé přežití. Bylo by fér, kdyby všichni měli stejné možnosti, ale život nemá smysl pro spravedlnost – ten máme jen my lidé.

Dobré na tom je, že když se nám stane něco ošklivého, není to trest, který si zasloužíme nebo který jsme si sami přivodili, ale (obvykle) smůla, která není vůbec fér. Pokud ale není svět ze své podstaty spravedlivý, můžeme se pokusit jej učinit spravedlivějším!

Váš život nemá pro nikoho takový smysl jako pro vás

Na Zemi žije více než 7 miliard lidí a miliony druhů jiných živých tvorů. I kdyby vás potkala sebevětší katastrofa nebo největší štěstí, pro drtivou většinu existence to nemá ani ten nejmenší význam.

Dobré na tom je, že se dokážeme uvolnit: i když si dovolíme udělat ostudu nebo chybu, v drtivé většině případů nezpůsobíme žádnou opravdu vážnou škodu. Z našeho pohledu se vše, co se nám děje, zdá neuvěřitelně dramatické, přesto se pro více než 7 miliard lidí nic nezmění.

Nemůžete si nechat nic, čeho dosáhnete

Ať už jsou to krásné vzpomínky, úspěchy, na které jste hrdí, hluboké vztahy s lidmi nebo hmotné statky – když zemřete, nic z toho už není vaše.

Co je na tom dobré, že si nemusíme nic schovávat! Na krásné vzpomínky se můžeme těšit kdykoliv si je můžeme dopřát (jinak časem vyblednou). Nepotřebujeme skrývat své úspěchy a čekat na správný okamžik, abyste na sebe byli hrdí. A měli bychom se z celého srdce vrhnout do vztahů a utrácet peníze za věci, které nám přinášejí radost – než bude pozdě.

Neexistuje žádný správný způsob

Bez ohledu na to, jak dobře reflektujete svá rozhodnutí, zvážíte všechny možnosti a promyslíte dvanáct různých způsobů, nikdy si nebudete jisti, že jste zvolili to nejlepší.

Co je na tom dobrého: Nemůžeme promarnit své životy nebo je žít špatně. Svou hodnotu a své místo ve světě si nemusíme zasloužit dosahováním nějakých cílů. Můžeme svobodně dělat se svým životem, co považujeme za správné.

Jste závislí na druhých

Ať už jde o budování sebeúcty a sebevědomí nebo o praktické bydlení: vždy jsme závislí na druhých lidech. Prostřednictvím jejich zpětné vazby se učíme hodnotit sami sebe a svůj vliv na svět. To neznamená, že názory druhých určují naši hodnotu – ale něco nám dělají, a tak se s nimi musíme vypořádat a naučit se podle nich jednat.
Navíc jsme jako členové společnosti prakticky každý den závislí na druhých, například když hledáme práci, máme hlad, potřebujeme oblečení atd.

Dobré na tom je, že se můžeme spolehnout na druhé a nemusíme se životem toulat sami – protože jsme všichni na jedné lodi. Je to právě tento silný sociální smysl, který nás jako lidi přivedl tak daleko: jazyk, dělba práce, umění, volnočasové aktivity.

Čas nejde zastavit ani vrátit

Co je hotovo, je hotovo a není cesty zpět. Pokud jsme řekli nebo udělali něco, čeho později litujeme, musíme se s tím vyrovnat – minulost je neměnná.

Co je na tom dobrého: o jednu starost méně! Už teď máme dost práce s utvářením naší přítomnosti a budoucnosti. Představte si, že bychom také museli vyčistit svou minulost – to bychom se z toho zbláznili. Můžeme se ve volném čase poučit ze své minulosti, aniž bychom ji museli utvářet.

Musíte se za sebe postavit sami

Ano, zpočátku to vypadá jako rozpor: na jednu stranu jsme společenské bytosti a závislé na druhých, ale na druhou tu pro nás nikdo není. Tím je ale míněno, že každý je primárně zodpovědný za to, aby se staral sám o sebe. Nemůžeme očekávat, že ostatní budou prosazovat naše práva a zájmy. Všichni máme stejné právo na to, aby si nás všímali a oceňovali, ale musíme si to prosadit sami – i když tomu mohou pomoci naše vztahy a naše sociální struktura.

Zdroj: názory autora