Návyky spojené s vysokou emoční inteligencí

Lidé s vysokou emoční inteligencí vědí, jak rozpoznat své vlastní emoce a regulovat je, když jsou na pochybách. Pro tyto lidi není těžké vcítit se ani do svých bližních. Ve skutečnosti existuje několik vlastností, které prozrazují, že člověk je emocionálně inteligentní (1).  

Emočně inteligentní lidé to vzdávají velmi rychle

Příběhy, které rádi vyprávíme, jsou často o úspěchu. Ale je to tak, že příběhy o všech lidech, kteří „selhali“, kteří prostě neskončili s miliony na účtech, se vyprávějí jen zřídka – ale existují. A jsou exponenciálně častější než ti, kteří jsou úspěšní. Na každého Stephena Kinga připadají tisíce a tisíce autorů, kteří se svou vášní pro psaní nezaznamenali úspěch (1).

Takže když emocionálně inteligentní lidé po – někdy – krátké době projekt vzdají, není to proto, že by věci nedotáhli do konce. Není to ani tím, že by k věci přistupovali pesimisticky a beztak očekávali neúspěch. Jen někdy rychleji zjistí, že to, co chtějí dělat, se nepodaří. Zásadně u věci nezůstávají, protože „už jste investovali tolik času a peněz“ – investice se jim již vyplatily, ale výsledek prostě nebyl takový, v jaký doufali. A emočně inteligentní lidé to dokážou rozpoznat – a především přijmout (1).

Chovají se dobře k sobě i ke svému okolí

Chovat se dobře k sobě i ostatním je neobvyklá vlastnost? Bohužel ano. Laskavost působí jako prostředek proti bolesti, může pomoci při úzkostných poruchách a může snížit hladinu stresu. A i když emocionálně inteligentní lidé možná nedokážou tyto vyjmenované vlastnosti podrobně pojmenovat, stále alespoň nevědomě znají obrovský význam laskavosti – vůči sobě i vůči ostatním. A tato schopnost je vzácnější, než byste si mysleli.

Protože mnoho lidí je – bohužel – extrémně sebekritických, mají sklon k velmi negativnímu sebehodnocení, což v nich může probudit pocity bezcennosti, strach ze selhání a viny, pokud nedokážou naplnit očekávání zvenčí i zevnitř. Na druhou stranu emocionálně inteligentní lidi by nenapadlo zacházet se sebou příliš tvrdě, a ne proto, že by byli zahleděni do sebe. Ale protože znají a oceňují sebe a svou hodnotu. Nikdy byste nekritizovali druhého člověka, negativně neposuzovali jeho rozhodnutí, jeho vzhled, jeho osobnost – tak proč byste to všechno dělali sami sobě? 

Emocionálně inteligentní lidé oceňují negativní emoce

Radost, naděje, inspirace – tři emoce, které jsou považované za „pozitivní“. Smutek, hněv, nuda – tři „negativní“ emoce. Co ale hodnocení jako pozitivní nebo negativní ve spojení s pocity vlastně znamená? Jistě, radost je příjemná a vztek méně (2). Je ale radost cennější než hněv a je třeba o ni vždy usilovat?

Je nereálné očekávat, že budete neustále šťastní. A když se nad tím zamyslíme, trvalé štěstí ze stavu věcí sotva kdy vedlo ke změně. Na druhou stranu hněv, když je správně nasměrován, může uvolnit obrovskou sílu – je opravdu tak negativní? Emoce jsou koneckonců jen emoce. Kategorie jako „pozitivní“ a „negativní“ jsou vytvořeny člověkem. Každá emoce má svůj účel a důvod bytí – emocionálně inteligentní lidé to vědí a žijí podle toho (2).

Jsou otevřeni všem změnám

Změny – stejně jako emoce – nejsou zpočátku ani pozitivní, ani negativní. Jsou přirozenou součástí života. Většinou nezbývá než doufat, že v průběhu našeho pobytu na zemi nastanou změny, které povedou k něčemu lepšímu pro nás nebo naše blízké, než je současný stav. Ale máme na to jen omezený vliv a každý den dochází i ke změně, která není příjemná (3).

Ale nakonec nikdy nemůžeme v okamžiku změny skutečně říci, zda bude mít pozitivní nebo negativní dopad na naše životy a životy ostatních. Neznamená to toxickou pozitivitu, která se zoufale snaží z každé rány osudu vytáhnout něco pozitivního a často nenechává prostor pro emoce, jako je smutek a vztek. Spíše to znamená pocit přijetí, že změna je součástí života jako dýchání a že stojí za to naučit se milovat to, jak věci jdou (3). 

Zdroj: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8701889/, (2) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4085815/, (3) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1636947/