Nedělní úzkost z končícího víkendu je normální

Bez ohledu na to, jak moc mají lidé svou práci rádi, existuje vysoká pravděpodobnost, že s končícím víkendem pocítí smutek a úzkost nad tím, že jim další ráno opět začne obvyklý kolotoč povinností. Není to nic neobvyklého, domnívají se psychologové (1).

Všechno jednou končí

Tyto nedělní „děsy“ mohou postihnout kohokoli. Výrazně náchylnější jsou k nim ale ti, co jsou vyhořelí, vystresovaní a pracovně extrémně vytížení. Tyto pocity pak logicky pramení z toho, že se dva kouzelné dny osobního volna chýlí do finále a přichází nervozitou naplněný a uspěchaný týden. A ten je zatraceně dlouhý! Jde se těmto myšlenkám vyhnout? Horko těžko. Ale udržet je na uzdě, to už možné je. Co v těchto případech doporučují odborníci (1)?

Odhalte hlavní podstatu problému

Prvním krokem ke zvládnutí nedělní úzkosti je pojmenování toho, co vám nejvíce vadí. Souvisí vaše špatná nálada s tím, že ve všední dny opět nebudete mít prostor ani energii na své zájmy a koníčky? Zamyslete se nad tím, co můžete udělat pro to, abyste o své radosti nepřišli. Je snad příčinou nadbytek úkolů, které ke spokojenosti nadřízených musíte zvládnout? Zkuste si lépe rozložit jejich načasování. Jinými slovy – problém, který vás tolik tíží, může mít řešení (1).

Dejte starostem časový limit

Naplánovat chmurám jasné časové rozmezí? Zní to asi směšně, nicméně jde o trik, který se na zvládání úzkosti často doporučuje. Abyste si obavami nezkazili celý den, nechte je v mysli bloudit jen  vámi určený moment. Někomu bude stačit pouhých pár minut, zatímco jiný si „dovolí“ třeba hodinu. Buď jak buď, po uplynutí stanovené doby hoďte strasti za hlavu a jděte se věnovat něčemu jinému. A s tím souvisí i následující řádky (2).

Udělejte si super den

Abyste si udělali pohodový den naplněný aktivitami, které působí pozitivním a uklidňujícím dojmem. Můžete se zaměstnat pečením nějaké sladké dobroty, sportem či četbou knihy. Anebo vyrazte na kávu s přítelem, kterého jste dlouho neviděli. Zkrátka cokoli, u čeho vám bude dobře (2)!

Zdroj: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5898331/, (2) názor autora