Ladovská zima za našich předků

Naši předci však v minulosti dokázali i tento neveselý čas velice efektivně využít. Na rozdíl od nás na něj pohlíželi jako na velice důležitou součást ročního cyklu, kdy se mohli (díky tomu, že práce na polích skončila) věnovat opravám chalup, nářadí i všeho, čeho je potřeba v domácnosti.

Život celé rodiny se točil kolem pece

Jakmile napadl sníh a přišla třeskutá zima, život se přesunul z venku dovnitř do obydlí. V chalupě se velice často topívalo jen v jedné místnosti, kde všichni jedli, pracovali i spali. Každá i ta nejmenší skulinka musela být ucpána mechem, aby neutíkalo vzácné teplo. Kolem pece, jež byla zdrojem tepla, se v podstatě točil život celé rodiny.

Setkávání v duchu vyprávění báchorek a zážitků z celého roku

Lidé se v zimním čase celkově více setkávali, ovšem nikdy přitom nezaháleli. Drhlo se peří, předlo, vyšívalo, spravovaly se oděvy apod. Lidé si vzájemně sdělovali zážitky a poznatky z uplynulého roku, zpívaly se písničky a popěvky, vypravovaly pohádky, starší předávali mladším báchorky a pověsti, písničky a zvyky. Koneckonců právě při práci za dlouhých zimních večerů vznikala česká lidová slovesnost. 

Hutnější strava

Kromě odpočinku byl zimní čas také vhodným obdobím pro načerpání fyzických sil pro následující sezonu. Jídelníček v zimě tedy obsahoval zejména vařené obilniny (například jáhly, pohanku, žito, oves) a luštěniny. Z obilovin se používala nejen celá zrna, ale také kroupy, vločky a mouka.

Nedílnou součástí jídelníčku byly také brambory, které se vařily ve slupce, pekly v troubě nebo v popelu. Jedly se s kysaným zelím a cibulkou, nebo ve formě bramborové kaše či bramborových placek apod.

Co se týče zeleniny, nejvýznamnější roli hrála řepa, zelí, tuřín a vodnice.  Zelenina se na zimu velice často uchovávala buď v sušené formě nebo kvašená (nakládaná). Ovoce se nejčastěji zavařovalo ve formě kompotů nebo marmelád.

Maso se jedlo méně často, většinou v neděli a o svátcích. Pekl se kváskový chleba, koláče, buchty.

Strava byla výživnější, ale rozhodně nijak výrazně tučná, jak se mnozí mylně domnívají. Využívalo se vše, co se přes léto vypěstovalo a na podzim sklidilo. Do posledního kousíčku.

Zimní radovánky

Díky velkému množství práce v domácnosti mnoho času na zimní radovánky nebylo, alespoň co se venkova týče. Lyžování či sáňkování byly v minulosti vyhrazeny spíše dospělým z vyšší městské společnosti, kteří měli na tyto kratochvíle čas i peníze.

Ovšem ani tak lidé na venkově ovšem za těmi z měst nezaostávali – lyže si dokázali sami vyrobit třeba ze sudových dýh, na něž se přibil kožený pásek na zasutí boty. Také sáňky si zhotovovali svépomocí, a to z prken. Dospělá mládež pak používala k sáňkování velké tažné sáně, na něž se vlezlo až osm osob.

Zdroje: tyden.cz, Muzeumvalassko.cz, kladenskelisty.cz, bozka.cz, jimejinak.cz