Nedávnou jsem se se svou pětiletou dcerkou vydala na pořad pro děti do planetária. Rychle jsem si zopakovala základy – například, zda se Pluto počítá nebo nepočítá mezi planety –, abych byla připravena na příval sugestivních otázek. Ona mi totiž moje milá dcerunka již několikrát připravila horké chvilky v městské hromadné dopravě, když mi kladla dotazy, na které jsem bez přítele Googla neznala odpověď.
Ačkoliv bych měla. Takže v tramvaji před ostatními cestujícími rozhodně nebývám za hvězdu, když nejsem schopna odpovědět na otázky typu: kdy vyhynuli dinosauři, kolik váží slon či jak se vyrábí růžové mýdlo s třpytkami ve tvaru hvězdiček.
Co si budeme nalhávat, ono je mnohem zapeklitější odpovídat dětem ve veřejném prostoru na otázky, na které odpověď bezpečně znáte. No, považte – může se vám ve vlakovém kupé na trase Praha-Benešov stát něco méně příjemného, než když se dítě před spolucestujícími dožaduje detailního popisu aktu vzniku dítěte? Ideálně doplněno subotázkou s akcentem na jednotlivá slova: „Jak PŘESNĚ jste si s tatínkem UDĚLALI mě?“ To jsou situace, kdy začíná koktat i ten nejsebevědomější rodič.
Inu, vkročily jsme s dcerkou do planetária, kde se to hemžilo dětmi a jejich rodiči. První, co mě praštilo přes nos, když jsme vešly do promítacího sálu, nebyla trapnost, že neumím odpovědět na některý z dotazů své dcerky, ale že tam někomu příšerně smrdí nohy. A byl to vskutku puch galaktických rozměrů. Snažila jsem se detekovat původce smradu a navzdory vstupenkám se posadit co nejdál o něj. Osoba s nemytými dolními končetinami stála kousek od nás. Nutno říct, že celková image té ženy(!) by se dala popsat slovy „smrdí i z fotky“. Uvaděč nás striktně vyslal na naše místa. Hvězdy, vesmír a planety se spolčily proti nám: páchnoucí dáma se usadila do naší těsné blízkosti.
Celou projekci jsem se těšila se na čerstvý vzduch. Ovšem stejně jako funguje na Zemi gravitace, tak fungovala přitažlivost mezi mnou a silným nožním odérem oné madam, která se postavila za nás ve frontě na šatnu. Dcerka se ke mně otočila: „Maminko, můžu se tě na něco zeptat?“. Omámeně jsem kývla. „Co to tady tak hrozně smrdí?“
V tu chvíli bych snad raději odpovídala na dotaz o vzniku vesmíru. Nebo dítěte.
Matka na pokusy
HanKa je reklamní textařka a máma dvou malých dcer.
Kdysi psala blog, nyní své postřehy ventiluje hlavně na svůj Facebook.
Nerada dělá z rodičovství vědu, ale co si budeme nalhávat – on to je svého druhu pokus.
Sledujte nás na sociálních sítích:
