Matka na pokusy: O strachu a blbé matce

Slovo, které k mateřství bohužel patří, je i strach. V mnoha podobách. Maminky jsou dnes a denně pod tlakem marketingových sdělení, které se dokonale maskují za dobré rady. Ze strachu, že naše dítě zakrní či utrpí jinou nevratnou tělesnou či duševní změnu, jsme schopné nakupit lecjakou krávovinu, kterou pak dítě zcela bezostyšně ignoruje, ba dokonce nesnáší. Jediný strach, který je pak na místě, je ten o rodinný rozpočet.

Strach o zdraví dětí je pochopitelnou a neodmyslitelnou součástí mateřství. I zde však musíme vzít do obou hrstí zdravý rozum. Případně neurol. Máte hororové vize, ve kterých na všem číhají bakterie, každý pupínek se změní v ekzém a dítě, které si počmárá ruce krvavě červenou fixou vám způsobuje infarktové stavy? Pak se vaše okolí patrně začne obávat o vaše duševní zdraví.

Třetí forma strachu, která rezonuje životem s dětmi, je nejkřehčí. Mám na mysli strachy a obavy dětí, které bychom my dospělí měli citlivým způsobem korigovat. Jo, citlivým způsobem. Ono to není vždy úplně jednoduché. Třeba moje dcera ještě nedávno trpěla fobií z vysoušečů rukou na toaletách. Ačkoli jsem ji nikdy nenutila ho používat, stačilo kolem něj projít, či ho v dálce zaslechnout a následoval hysterický záchvat. Což není úplně komfortní, když právě držíte defekující dítě nad toaletou a nechcete, aby se dotýkalo ručkama prkénka, neboť máte strach (!!!) z bakterií. V tuto prekérní chvilku kdosi za stěnou spustí vysoušeč, dítě se začne zmítat v křeči, máchat si končetiny v toaletě a obsahu, který tam právě vytvořilo. Potřísněné ručky k vám vztahuje a vy se najednou neobáváte kontaminace záchodovými breberami, bohatě vám bude stačit, když nebudete mít exkrementy na saku.

Přesně po takovém výstupu jsem se svou tehdy asi tříletou dcerkou vyšla zbrocená potem (sako jsem před nechtěnými ozdobami uchránila!) z kabinky a už jsem se začala bát, že při mytí rukou dojde k další scéně, během které budeme pro změnu kompletně postříkané vodou a já si u toho navíc zablokuji záda, jak budu dcerku držet nad vysokým umyvadlem. Když v tom jsem spatřila zázrak – v nákupním centru na Novodvorské myslí na páteře a ploténky vystrašených matek a součástí interiéru toalet je umyvadélko ve výšce dětské postavičky. Nad ním visí obrázek rozkošného psíka, který si pečlivě mydlí tlapky. Vyjekla jsem nadšením: „Podívej se, co tady mají! No, pro koho je tady to maličké umyvadlo!“ Dcera se podívala na obrázek antropomorfizovaného psa, pak na mě a suše pravila: „Tak asi pro pejsky.“

Myslím, že se začala mít strach, že její matka je asi blbá.

Napsáno pro blog Matka v síti

HanKa je reklamní textařka a máma dvou malých dcer.

Kdysi psala blog, nyní své postřehy ventiluje hlavně na svůj Facebook.

Nerada dělá z rodičovství vědu, ale co si budeme nalhávat – on to je svého druhu pokus.