Snažit se potěšit druhé neprospívá nikomu

Dělat lidem radost – co přesně je na tom špatného? Copak nám všem nejde o to, aby se lidem kolem nás dařilo dobře? Ctnosti jako ohleduplnost, laskavost a skromnost najednou přestávají být aktuální? 

Vůbec ne. Ale lidé, kteří se snaží neustále potěšit druhé, jsou víc než jen „milí. Tento fenomén je spíše o touze potěšit druhé a díky tomu o „úpravě nebo změně slov a chování kvůli pocitům nebo reakcím jiné osoby“. Touha potěšit druhé může poškodit nás a naše vztahy, pokud přikládáme větší význam přáním druhých než svým vlastním potřebám.

Vždy souhlasí – nebo možná ne

"Máš naprostou pravdu" – kdo by to nechtěl slyšet? Zvlášť, když se rozčilujeme nad jinými lidmi nebo okolnostmi, když jsme ještě úplně rudí z našich plamenných řečí o nespravedlnostech tohoto světa (nebo našich soukromých životů). Souhlas, pocit být viděn a slyšen, je pro mnohé z nás tím nejčistším balzámem.

Bohužel, pokud jde o lidi, kteří chtějí druhé jen potěšit, nikdy si nemůžeme být zcela jisti, zda tento souhlas pochází skutečně od srdce. Co si doopravdy myslí a cítí, jejich pravdivý pohled na věci, které se nás týkají – to z nich tak snadno nedostaneme, možná nikdy. To činí skutečný dialog, skutečné spojení a komunikaci téměř nemožným, protože osoba, se kterou mluvíme, s námi ve skutečnosti nemluví, ale říká nám to, co chceme slyšet.

Nabízejí pomoc, i když už nemají kapacitu

Je to dobrý pocit, když naši bližní nabízejí podporu. Zpočátku se úkol zdál naprosto zdrcující – například sbalit stěhovací krabice v noci, protože jindy to prostě nešlo. A tady přicházejí, záchranáři v nouzi, kteří nabízejí svou pomoc, aniž by o to byli požádáni. Naštěstí tito lidé existují, co bychom si bez nich počali?

Jen je nepříjemné, že se tento zachránce utápí v úkolech: práce, domácnost, péče o děti... tento člověk už dávno nemá čas na vlastní projekty, na vlastní koníčky, natož na relaxaci a odpočinek. Proto je poměrně velká šance, že vás tento člověk buď odmítne, nebo bude vypadat úplně vyčerpaně. A protože sami o pomoc nežádají, je jen malá šance, že se jejich situace brzy změní k lepšímu.

Nemohou znát cizí tajemství

Lidé jsou sociální tvorové, zrození k tomu, aby jednali s ostatními, aby jim důvěřovali. Důvěra je nesmírně důležitým faktorem. Pouto mezi rodičem a dítětem, spolupráce a další sociální pouta jako zásadní atributy, které ovlivňují vývoj mozku - které jsou základem našeho úspěchu jako druhu.

Ale nemůžeme věřit notorickým potěšitelům. V závislosti na konverzačním partnerovi, v závislosti na situaci, budou vždy spojencem někoho jiného. To možná ani není jejich záměr, možná si to ani neuvědomují. Díky jejich silné potřebě potěšit druhého tomu přizpůsobí své výroky a reakce. To je čirý jed pro vztah, ať už romantický nebo platonický. 

Jak pomoci

Jednu věc je důležité vědět – tito lidé nejednají se zlými úmysly.  Touha po uznání, silná potřeba harmonie nebo strach z odmítnutí – to vše může přispívat k tomu, že se lidé chtějí zalíbit a často jsou spojeny s nízkým sebevědomím.

Zatímco lidé, kteří těší lidi kolem sebe, dělají vše, co mohou, aby se druzí cítili dobře, oni sami se často cítí frustrovaní, vyčerpaní a zneužití. Jejich vztahy tím trpí: Protože na jedné straně oni sami jsou nespokojeni a vědí o nečestnosti a na druhé strané cítí, že jejich protějšek z nich bude dříve či později frustrovaný. My sami jejich tendence nezměníme, to dokážou jen oni. Ale můžeme je podpořit.

Zdroj: názory autora