Emocionální spouštěče probouzejí minulé zkušenosti a ovlivňují naše chování v budoucnosti. Které spouštěče jsou běžné a co je může spustit?
Občas se stane něco, co nás neúměrně emocionálně ovlivňuje. Nějaký problém, který nás ale úplně vyvede z cesty. Vlastně oprávněně stresující fáze, která nás ochromeni a nejraději bychom se schovali. I když se přemlouváme a snažíme se uklidnit, nejsme schopni znovu získat svou suverenitu a jednat tak, jak bychom chtěli. Když se nám něco takového stane, mohou být příčinou emocionální spouštěče.
Co je emocionální spouštěč
Emoční spouštěče v nás probouzejí minulé, často traumatické zážitky, které jsme nedokázali zpracovat v situaci, ve které byly prožity, a možná si je ani vědomě neuvědomujeme. Otevírají takříkajíc psychické rány, které se nikdy neléčily a se kterými jsme se nikdy nenaučili žít. Naše nevědomí, naše intuice, je místo, kde je uložena většina našich zkušeností a odpočívá tam, dokud je náš mozek nepovažuje za užitečné v nové situaci. Pokud se nová situace nějakým způsobem podobá předchozímu zážitku, naše intuice nám signalizuje, že má k čemu přispět tím, že spouští ten pocit z té doby (určitě ne zcela neurologicky správně, ale zhruba tak si to dokážeme představit). Takže díky uznávanému vzoru se cítíme jako v minulosti, i když situace je jiná. A možná dokonce budeme reagovat podobně nebo budeme podobně neschopní reagovat kvůli našemu emočnímu stavu.
Není to tak, že by naše emocionální spouštěče blokovaly naše životy a neustále překážely. Tento proces rozpoznávání vzorů našeho mozku pomocí emocí jako paměťové pomůcky je v zásadě velmi důmyslný a ve většině případů nás úspěšně naviguje životem. Znalost vlastních emocionálních spouštěčů a zacházení s nimi však může být užitečné, protože nám to umožňuje lépe porozumět sami sobě, klasifikovat své pocity a reagovat otevřeněji (nebo připraveněji) na nové situace, které nás spouštějí.
Cítíte se špatně nebo osaměle, reaguje-li okolí jinak, než chcete
Někteří lidé se během školní docházky cítí vyloučeni a/nebo nepochopeni, protože náš školní systém není navržen tak, aby podporoval individuální zájmy a schopnosti dětí. Tyto pocity osamělosti a nepochopení se mohou znovu objevit v dospělosti, když například lidé ignorují náš vtip, neposlouchají náš pohled na věc, mají jiný názor nebo reagují jinak, než bychom chtěli. Vzorec je podobný jako ve školní situaci: Podle našeho názoru děláme vše správně tím, že jsme tím, kým jsme a děláme, co můžeme, ale od svého okolí nedostáváme potvrzení, ale spíše zpětnou vazbu, jako bychom udělali něco špatně.
Cítíte se ovlivňováni, když chce někdo pomoci
Každý, kdo někdy prošel životní fází, ve které byl ovládán jinou osobou (nebo se tak cítil), může citlivě reagovat na rady nebo nabídky pomoci. Bez ohledu na to, jak dobrý může být záměr člověka v nové situaci, to, co my můžeme vnímat, je, že někdo chce ovlivnit naše životy, a to se nám vzhledem k našim zkušenostem zdá alarmující.
Cítíte paniku nebo zoufalství, když jste závislí na jiných lidech
V běžném životě se často stává, že jsme závislí na druhých. Ať už čekáme na e-mail, platbu nebo politické rozhodnutí – ne vše, co ovlivňuje naše životy, máme zcela pod kontrolou. Pro lidi, kteří byli určitou dobu velmi závislí na druhých, takže jejich životní štěstí bylo výrazně ovlivněno, mohou být takové závislosti trýznivé. Při čekání na informace mohou prožívat paniku a spirálovité myšlenky a jejich schopnost soustředit se na jiné věci může být paralyzována zoufalstvím.
Cítíte úzkost a nejistotu, když tu pro vás někdo není
Samozřejmě očekáváme, že lidé, kteří jsou nám blízcí, tu pro nás budou, když je budeme potřebovat – stejně jako my pro ně. Ale někdy se toto může uskutečnit pouze se zpožděním nebo ne v takové míře, jak bychom si přáli. Ostatně i ostatní mají své životy a problémy, takže ne každý se o nás může vždy postarat, i kdyby chtěl. Bez předchozích zkušeností (nebo stresu) bychom to mohli přijmout a vědět, že to není myšleno ve zlém. Pokud jsme však například vyrůstali s velmi nespolehlivými rodiči nebo jsme jednou zažili vztah, ve kterém byl partner citově nedostupný, může to v nás vzbudit velké obavy, jestli tu na všechno nejsme sami. A vyvolat pochybnosti o našem vztahu s touto osobou, i když je ve skutečnosti vyrovnaný a zdravý.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích: