Život by mohl být tak krásně jednoduchý – jen kdybychom si to občas navzájem neztěžovali.
Většina lidí chce žít vedle sebe v harmonii a míru a sem tam si užít hezký společný den. A celkově se nám to docela daří. Někdy, navzdory nejlepším úmyslům a potřebě většiny po harmonii, dochází k jistým incidentům. Ke konfliktům a hádkám. Proč je to tak?
Máte opačné zájmy
Máme různé role, cíle a zájmy, které určují každý náš krok. Někdy se kvůli tomu naše cesty zkříží. I když jsme s člověkem na stejné vlně a teoreticky sladěni na stejném cíli, v praxi mohou naše obavy způsobit střet. Například ve firmě se každý snaží dělat maximum, aby firmě pomohl k úspěchu. Ale pokud chce vedení ušetřit výdaje, a proto nemůže zaměstnancům poskytnout rozpočet nebo zdroje na realizaci inovativních nápadů, může to oběma stranám připadat jako boj nebo vzájemné maření.
Přenáší své problémy na vás
Teoreticky se nás problémy jiných lidí nemusí týkat. V praxi nás však mohou ovlivňovat a zatěžovat mnoha různými způsoby. Občas je každý z nás vystresovaný, rozzlobený nebo zraněný. Takový člověk se potřebuje vyventilovat – padni, komu padni. Nebo nám druhý důvěřuje natolik, že se chce s námi o své problémy podělit – a tím nás zatěžuje. Ani v jednom případě se ale vědomě nerozhodneme ničit život někomu druhému. A přesto se to stane.
Neberou vás vážně
Někdy nás lidé trápí nebo obtěžují, protože neberou v úvahu naše pocity. Vyřčená věta, která nás bolí, zapomenutá odpověď, kterou naléhavě potřebujeme, nedostatek kompromisu, který nás přivádí do tísně. A někdy jsme to my, kdo nevěnuje pozornost citům druhých. Zatímco žijeme své životy bez úmyslu ublížit, nemůžeme být neustále opatrní a pozorní ke všem kolem nás, protože naše obzory jsou příliš omezené a život je příliš náročný. Proto si tu a tam překážíme a otravujeme se. Aniž bychom to chtěli nebo si toho všimli.
Jste zranitelní
V průběhu života můžeme sbírat zkušenosti, které nás nutí reagovat zvláště citlivě a zranitelně na určité situace. Osamělé dětství, které v nás probouzí strach z vyloučení při sebemenší příčině. Nedostatek uznání ze strany rodičů, kvůli kterému nemůžeme v noci spát poté, co uděláme chybu nebo obdržíme kritiku. Naše bolavá místa a emocionální spouštěče jsou pro naše okolí neviditelné a mnohé z nich neznáme ani my sami. Pokud se jich však někdo náhodou dotkne, může to být pro nás bolestivé a bere to sílu nepadnout na kolena.
Cítíte se v nebezpečí a ohrožení
Občas lidé napadají nebo sabotují jiné lidi, protože sami sebe vidí v zoufalé situaci. Možná se cítí malí, zranění nebo možná ohromení. Jakmile nemocný člověk pocítí nutkání kopnout a ublížit druhému člověku, může být pro něj těžké tomuto impulzu odolat. Může toho potom litovat. A i když lítost neodčiní zločin, může někdy alespoň vytvořit budoucnost, ve které si navzájem neztěžujeme život.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích: